Slovák udělal obdivuhodnou věc. A za odměnu dostal mistrovský titul
Stačilo pár centimetrů a mohl slýchat hafo výčitek. Tomáš Slovák mohl být – a chvíli byl – pro mnohé blázen. Naivní hlupák, který zbytečným, laciným gestem zazdil plzeňský titul. Jenže tak to není. Pro každého slušného člověka musí být 30letý bek příkladem hodným následování. A ten nahoře, v něhož čerstvý český šampion věří, mu to vrátil.
Do konce 60. minuty sedmého finále zbývalo 14 vteřin, Plzeňští vedli 3:2 a byli blizoučko k historickému titulu bez zbytečných nervů, které jim přineslo následné prodloužení.
Zoufalé zlínské nahození do útočného pásma, to jediné, co domácím v tu chvíli zbývalo, lízlo helmu Tomáše Slováka a puk zamířil mimo hřiště. Kdyby šel rovnou, vhazovalo by se ve středním pásmu a tak to původně i čároví sudí určili. Lehká změna směru kotouče totiž nebyla snadno postřehnutelná.
Hlavní rozhodčí Antonín Jeřábek se pro jistotu ještě zeptal samotného aktéra. „Tečoval jsi to?“ „Ano,“ neváhal Slovák. Přestože byl nohama na modré čáře a do situace tak vstoupily další milimetry, Jeřábek opravil verdikt svých kolegů a umístil vhazování podle pravidel do obranného pásma Plzně. A Zlín tak dostal mnohem větší šanci vyrovnat.
A vyrovnal.
Tomáš Slovák mohl zalhat. Asi nikdo by mu to nevyčítal, v nastalém mistrovském reji by se na takovou malichernost snadno zapomnělo. Jenže on to neudělal.
A může na sebe být pyšný. Omlouvám se, že to pro někoho asi zní naivně, mně se ale strašlivě líbí, že přestože je lež obecně považována za běžnou věc, zvlášť ve sportu, ukázal teď někdo tak šlechetný čin. V tak vypjaté chvíli.
Slovák mohl být smutným hrdinou, takhle je hrdinou na druhou. Spolu s oslavným řáděním totiž může mít i čisté svědomí. Sám je silně věřícím člověkem a v jeho případě boží mlýny mlely docela rychle. Přál jsem mu, aby se mu férový okamžik vrátil. Aby zažil chvíle nepopsatelné radosti a štěstí, nejlépe právě při hokeji. Za takhle obdivuhodné gesto si to zasloužil.
Prosím, vezměme si z něho všichni příklad.
A jen pro pořádek, abych nezapomněl. Podobnou věc už jsme letos v play off viděli: Při prodloužení českého rekordního zápasu, v předkole Českých Budějovic s Vítkovicemi, to samé udělal Filip Šindelář, vítkovický gólman. Běžela 12. minuta prvního prodloužení, jeho tým hrál oslabení a budějovický Jakub Langhammer právě poslal na branku střelu, která skončila nad tvrzeným sklem v síti. „Tečoval jsem to,“ přiznal Šindelář sudímu bez meškání, i když nešlo o jasnou situaci. Domácí tak dostali buly v útočném pásmu a z následné akce málem dali gól.
I Šindelář ale dostal sladkou odměnu, ve 114. minutě si totiž mohl oddechnout. Zachoval si sportovní čest a vychytal výhru v nejdelším zápase české historie…
