Olympijské hry. V mnoha sportovních disciplínách znamená tento pojem mnoho, ba dokonce samotný sportovní vrchlol. Čím dál víc se však objevují společenství z oblasti sportu a s nimi i řada sportovců, pro které ztratila olympiáda lesk. Do organizací, které přišly o zájem, spadá bohužel i nejlepší hokejová soutěž světa.
Fotbal má své mistrovství světa. Tenisté mají své grandslamy. Golfisté své majory. Vedle titulů z těchto akcí olympijské zlato nic moc neznamená, tedy v globálním vnímání světa. A hlavně - pro dotyčné sportovce (a sporty) olympijské příjmy NIC NEZNAMENAJÍ.
Ostatně Karolína Plíšková to po finále v US Open vysvětlila poměrně zřetelně. Národe, omlouvám se, ale jsou v našem odvětví i výraznější úspěchy než ty dosažené pod pěti kruhy. Je na každém, zda realitu tohoto (zdaleka nejen plíškovského) myšlení přijme či nepřijme.
Teď dost možná půjde stejnou cestou i ten nejlepší hokej. Pokusí se oživit (vybudovat) tradici Světového poháru. Hry jsou pro NHL na obtíž, protože jí nabourávají jízdní řád. To je hlavní problém. Vedlejší pak zranění, únava hlavních protagonistů.
V tomhle je velký rozdíl například proti NBA. Pokud se basketbalisté nakrásně rozhodnou udělat si příjemné dva týdny v Londýně, Riu či kdekoliv jinde - je to do značné míry jejich věc. Jejich kluby (tedy zaměstnavatelé) na tom výsledkově netratí.
Vzpoura hokejistů se čekat nedá. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kanaďané si svou výjimečnost budou spokojeně dokazovat doma v Torontu na SP, ostatní národy nenajdou dostatek Alexandrů Ovečkinů. Takovou pozici v rámci ligy nemají.
Zámoří zkrátka bere olympiádu jako charitu, kterou se dočasně rozhodlo nepodporovat.
Témata:
NHL, blog, olympiáda, Světový pohár, olympijské hry, jakub hlaváč, sport, hokej, Sport na Heureka.cz
Související články
