Dva v tom. Čistky pražských „S“ mají svůj rub i líc
Věděl to už Jára Cimrman – po fázi očekávání musí nevyhnutelně následovat fáze zklamání. A potvrdilo se to i v případě zahraničních posil Slavie a Sparty, které přišly v létě s velkou pompou, a po půlroce opouštějí Eden a Letnou zadními vrátky.
Slavia ve středu oficiálně oznámila konec spolupráce s Halilem Altintopem a Ruslanem Rotaňem, Sparta jen o den později učinila to samé v případě Jonathana Biabianyho, Marka Janka a Georgese Mandjecka. Důvod? Nízká perspektiva daných hráčů a především silně nepříznivý nepoměr mezi jejich výkony a mzdovými náklady.
Z tohoto pohledu je krok obou největších českých klubů pochopitelný a logický. Moderní fotbal je tvrdý byznys, v němž nekompromisně platí princip má dáti-dal, přičemž zahraniční hvězdy toho daly skutečně hodně málo.
Čekalo se, že Biabiany, Altintop a další budou pevnými členy základní sestavy a své týmy pozvednou na evropskou úroveň, když už jí odpovídaly jejich platy. Jenže tato rovnice neplatila, hráči s pestrými a úctyhodnými životopisy se hlavních rolí neujali, spíš se zařadili mezi šedivý a zbytečný kompars, který nakonec jen zabíral místo. Proto jejich odchod dává smysl.
Celá věc má však ještě druhý rozměr. Sparta i Slavia se hodlají etablovat jako evropské kluby, a pokud si chtějí získat mezinárodní respekt, měly by mít pevnou strategii a počínat si maximálně seriózně.
Je třeba mít na paměti, že přivést tyto fotbalisty do HET ligy stálo kromě hromady peněz i hodně úsilí a přemlouvání. Praha je sice krásná, ale s výjimkou Rotaně všichni ostatní jistě řešili třeba i fakt, že životní úroveň jejich rodin oproti Itálii, Německu či Švýcarsku znatelně poklesne. A akceptovali to i proto, že měli být pilíři dlouhodobých a stabilních projektů.
Předčasný a hořký konec po pár měsících tak určitě nesou velmi těžce. A pokud je v budoucnu někdo požádá o reference na Spartu či Slavii, kladné doporučení od nich zřejmě nedostane.
