Kolaps s Kazachy byl trest za koučovy chyby
JAN JAROCH - Takhle mizerný daviscupový týden již dlouho nepamatuji. Od omluvenky nemocného Radka Štěpánka přes naprosto zbytečnou kauzu Jana Hernycha a neférové řešení finančních podmínek jednoho hráče na veřejnosti až po nezvládnutou donominaci, kdy v týmu zůstal za kritické situace sedmnáctiletý mladíček Jiří Veselý, čímž chyběl třetí legitimní singlista.
Nebýt těchto minel, mohl včera stát kapitán Jaroslav Navrátil za stavu 2:2 s Kazachstánem alespoň před volbou: poslat na kurt po pátku unaveného a rozsekaného Hájka, který letos neporazil nikoho ze šedesátky žebříčku, či odpočinutého Hernycha, jenž na Australian Open přemohl dva příslušníky top 50… Fakt, že Hájek prohrál poslední čtvrtý set 0:6, alespoň pro mě mnohé naznačuje.
V daviscupovém týmu, za poslední dva roky zvyklém na opulentní hody, to prostě teď skřípalo. A baráž je tak trochu „božím“ trestem za chyby, které Češi v přípravě na Kazachy nasekali.
Neviňte Tomáše Berdycha, že sám nesesbíral tři postupové body. Po zranění makal do roztrhání těla, dal všanc individuální kariéru ve prospěch týmu. Vždyť už dnes odlétá na velké turnaje do USA, kde obhajuje čtvrtfi nále a finále. Cestuje vysátý fyzicky i psychicky. Okolnostmi byl donucený hrát všechny tři dny a necouvl před tím.
Ani on nedokázal ale zakrýt fakt, že bez Štěpánka je český tým tenký jako papír a nemůže pomýšlet na velké věci. Navíc se začínají vznášet pochybnosti nad postavou kapitána Navrátila.
Nutně potřebuje zlepšit komunikaci s českými tenisty druhého sledu, jejichž služby bude potřebovat čím dál víc. A také si nelze nevšimnout chladnějšího vztahu, který k němu má během zápasů Berdych. Ti dva spolu skoro nemluví, jako by mezi nimi byla neviditelná clona.
Je toho dost, co potřebuje daviscupový tým narovnat, pokud má zůstat velkým hráčem ve Světové skupině.
