Nakupování „na tribunu“ se Barceloně po vzoru Suárez vyplatí
Barcelona vesele nakupuje, i když ví, že jsou jí noví hráči přivedení během letního přestupního termínu 2015 na houby. Celý podzim budou dřepět na zadku na tribuně, nesmí být totiž registrováni kvůli čachrům s mládeží, které Katalánci předváděli mezi lety 2009 a 2013. Zákaz se aktuálně týká dvojice Aleix Vidal a Arda Turan. Za oba dal klub dohromady lehce přes miliardu korun.
To je suma na to, že se Vidal s Turanem mohou na Nou Campu tak leda vyfotit. Až v lednu 2016 mohou být zapsáni na soupisku a nazout kopačky. Takže se nabízí zásadní otázka: jestli je nakupování „na tribunu“ pro Barcelonu smysluplné, nebo padlé na hlavu.
Z toho hlediska, že oba hráči podepsali s klubem dlouhodobé pětileté smlouvy, to smysl dává. Při nástupu do plnohodnotného výkonu služby bude do konce kontraktu Vidalovi i Turanovi zbývat čtyři a půl roku. Za tu dobu se oba můžou zhodnotit dvakrát, proč ne? Nemusíme být přece hnedka pesimisti…
Druhý pohled je ale těžce neprůhledný. Jak asi může zapadnout do náročné a vysokoúrovňové hry Barcelony duo fotbalistů, kteří půlrok předtím akorát zběsile trénovali a nezažili žádný ostrý zápas? Nota bene co oba pudilo k tomu dobrovolně se nechat koupit do mužstva, kterému šest měsíců budou leda držet palce. Holt Barca je velký klub a neodmítá se ani za takových okolností, odpovídám si.
Nicméně udržení herního rytmu je v případě Vidala a Turana z logických příčin téměř nemožné, načasování formy na jaro minimálně sakra těžké.
Ale vlastně pak je tu jeden příklad, který veškeré obavy může šmahem zaplašit. Když na mistrovství světa v Brazílii hryznul Luis Suárez Giorgia Chielliniho, napařila mu FIFA čtyři měsíce stop. Hned pak vlétl v ostrém startu do El Clásika, v němž přihrál na jediný gól Barcelony.
Teď je v základu ukotvený pevně a jde mu to od ruky. Sorry, od nohy.
Dá se tedy říct, že Barca má s nakupováním „na tribunu“ výborné zkušenosti a určitě se jí Vidal a Turan vyplatí. Asi…
