Variabilitou za titulem? Plzeň ukázala, proč má navrch
Dva velcí rivalové, žhaví kandidáti na zisk mistrovského titulu. Plzeň a Sparta. Rozdílů mezi nimi existuje mnoho. Jeden se však projevuje stále častěji a posouvá do výhodnější pozice Viktorii. A to její schopnost pružně měnit herní styl. Jen díky ní Plzeň setnula houževnatou Slavii a vystřelila v Synot lize do pětibodového trháku.
Dohrávka se Slavií, to byla pro partu trenéra Miroslava Koubka pořádná výzva. Plzni se v domácím prostředí proti Pražanům v posledních letech příliš nedaří, i na podzim vyšli ze vzájemné konfrontace s prázdnou. Slavia se navíc poučila z nezvládnutých předchozích duelů po obranné stránce, ve Štruncových sadech snesla její defenziva mnohem přísnější parametry.
Kompaktní obranný blok, ve vzduchu kralující štít Simon Deli a v brance železná jistota v podobě fantasticky chytajícího Martina Berkovce. To byly překážky, se kterými se musel lídr popasovat. Zkoušel to různě. Plzeň odstartovala klasicky, hráči si pohotově strkali balon po zemi, rozevírali hru do křídelních prostor a snažili se využít kolmé přihrávky.
Šance přicházely, gól však nikoli. Své umění zkoušeli jednou Kovařík, podruhé Petržela, jindy Kolář či Vaněk. K vytoužené radosti to nevedlo. A tak trenér Koubek přistoupil k překopání herní strategie, do hry nasadil vytáhlého Jana Holendu a zavelel k ostrovnímu způsobu fotbalu. Do pokutového území Slavie najednou létal jeden centr za druhým, hráči Slavie měli s jejich odvracením stále větší problémy.
A v 72. minutě už neodolali. Prosadil se právě Holenda, střídající hráč a symbol bleskové přeměny herního stylu. Plzni tahle schopnost vynesla ohromně důležité tři body, které se mohou v dostizích za titulem ukázat jako klíčové.
Pro Spartu zbývá smutné konstatování, že touto vlastností momentálně nedisponuje. Trenér Letenských Vítězslav Lavička svůj plán B nemá, Pražané svojí hru nedokážou pohotově přizpůsobit vývoji utkání. I proto se rivalovi stále dívají na záda.
