Pavelka na stoperu jako symbol rotace. Risk se ale nesmí změnit v hazard
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Nutí ho k tomu počet zápasů, jež musí Sparta od startu sezony absolvovat, ale také konec té minulé, kvůli němuž se mu hráči sjížděli do přípravy postupně, skoro nahodile. Proto Lars Friis, nový kouč Letenských, neustále přehazuje složení startovací jedenáctky.
Především složení defenzivní trojky s Davidem Pavelkou na pravém stoperu bylo netradiční. Šlo vlastně o takový symbol rotace v mužstvu. Do středu obrany se při zranění kapitána Filipa Panáka postavil Mathias Ross (a duel se mu nepovedl zdaleka tolik jako ten minulý v Irsku). Nalevo pak Asger Sörensen, jenž tady zaskakoval i v minulé sezoně při absencích Ladislava Krejčího. Jde o slušnou variantu, nicméně bez primární levé nohy je rozehrávka kostrbatější. Platí, že tady je číslem jedna na startu ročníku Jaroslav Zelený, jenže v prvních třech utkáních bral plnou porci minut.
V obraně (a také v její spolupráci se středovou řadou) byl nesoulad znát, tak to prostě je. Vedle branek měli hosté i další dvě jasné možnosti, jednou však minuli bránu, podruhé nastřelili břevno.
„Jde o tým. Udělali jsme sedm změn, a jestli byste chtěli někoho vinit, že to nefungovalo, můžete mě. Ne hráče. Já jsem ten, kdo za to nese zodpovědnost,“ stáhl tlak na sebe trenér Lars Friis.
Na druhou stranu Sparta velmi slušně šlapala směrem dopředu. Vedle čtyř zásahů mohla (tedy spíše měla) zapsat minimálně další tři.
Ačkoli rozdíl v kvalitě Spartu jasně dovedl k postupu, je třeba zpozornět. Risk při překvapivých tazích se vyplatit může, hazard ne.
