Zelený si prošel martyriem, byl to jackpot. Pořád si hraje, hazardérství opustil
KOMENTÁŘ JIŘÍHO FEJGLA | Trenér Václav Kotal, který ho vytáhl do hradeckého áčka, s úsměvem popisuje flegmatickou povahu blonďáka z Hronova. „Kam jste ho postavili, tam jste ho našli,“ zní věta zasloužilého kouče. Je to jedna z prvních věcí, která ho napadne, když přijde řeč na Jaroslava Zeleného, v minulé sezoně (podle spoluhráčů i mnohých expertů) NEJ borce Sparty, aktuálně člena základní sestavy reprezentace.
„Udělal velkou kariéru,“ přihodí Kotal mnohem důležitější záležitost.
Je to tak, ve dvaatřiceti je ze Zeleného nejen uznávaný hráč, ale také persona. Pryč jsou doby, kdy v Hradci vadil některým trenérům jeho nezúčastněný kukuč. Dnes je vidět, že šlo jen o masku – jinak by to tak daleko nedotáhl.
Musel si projít martyriem, které se nakonec ukázalo jako jackpot. Hradec ho poslal do Karviné, jemu se to fakt (jeho oblíbené slovo) nepozdávalo. Nakonec ve Slezsku našel správný směr, pak už jen pokračoval výš a výš.
Herně to v něm však vždy bylo. Technika, rozhled, hlavičkářské schopnosti. Stoický klid, který však občas trenéry dráždil. Když kopal v Jablonci levého beka a místo pasu nahoru si třikrát po sobě míč zasekl a nechal soupeře „projet“, trenér Petr Rada byl zralý na prášky na uklidnění.
Pořád si na place rád hraje, ale hazardérství postupně opustil. Stejně tak se změnil (rozuměj rozvinul) osobnostně. Dnes přijde na rozhovor mladý muž s rozhledem, klidně se s vámi bude bavit o investicích, pochybách o konci kariéry, rozebere poslední sparťanskou příšernou sezonu. Nehledá fráze, výmluvy, logicky vysvětlí například fakt, proč jako jeden z mazáků nevystupuje příliš halasně v kabině. Má to hlavu a patu.
Zelený už není kluk, který zůstane, kde ho necháte. A pokud ano, bude vědět proč.
