Šilhavý nesplnil úkol, měl by skončit. Vyžral si blbou dobu jako vláda
KOMENTÁŘ LADISLAVA VÍZKA | V úterý jsme remizovali ve Walesu. Může to znamenat konec jedné velké etapy, byť to Jardovi Šilhavému nepřeju. Ani vlastně nevím, jak to dopadne. Co sám chce? Pokračovat, nebo už toho má po krk a tři a půl roku stačily? Četl jsem o nabídce z Egypta, která je velmi lukrativní. Může to sehrát důležitou roli. Dalším faktorem je nečitelnost Petra Fouska. Máme tady sportovní radu… Uvidíme v dalších dnech. Myslím, že to bude každý sledovat. Kdo má rád fotbal, osud národního týmu mu nemůže být ukradený.
Když se zamyslím nad Šilhavého působením u mužstva, musím mu poděkovat. Všichni bychom měli. Na podzim 2018 přebíral reprezentaci v těžké situaci. Atmosféru neuvěřitelně uklidnil, byť po Karlovi Jarolímovi to zase tak těžké neměl. Přicházel do období, kdy se hráčům moc nechtělo reprezentovat, byli otrávení, bez sebevědomí, nároďák se plácal v bahně. Jarda byl v tu dobu ideální volbou, a to hned z několika důvodů.
Je kamarádský typ, klidný, nekonfliktní, pracovitý. Kluky si dovede získat bezděčností, dá jim své srdce. Dostavily se výsledky, reprezentaci začal tahat z bídy, kluci zase začali pro mužstvo dýchat. To byla jeho zásluha.
Zvládl kvalifikaci o mistrovství Evropy, samotný turnaj byl vrcholem. To byl jeho majstrštyk. Tým dovedl do čtvrtfinále, což byl velký úspěch. Predikoval jsem, že neuspějeme, nakonec to vyšlo. A já byl rád, i když jsem to pořádně schytal.
Druhým sítem, tím hustším, však nepřelezl. Na světový šampionát jsme se nedostali. Není to vyloženě průšvih, vždyť na MS budeme chybět už počtvrté v řadě. Zvykli jsme si. Ovšem cíl nesplnil. Je mně líto, souhlasím se Standou Levým, úkoly se mají plnit. A pokud ne, musí trenér skončit. Nedá se nic dělat.
Z odborných kruhů jsem zaslechl,
