LUKÁŠ TOMEK - Nezajímáte nás, trhněte si nohou! Takhle jednoduše se dá interpretovat arogantní vzkaz vedení fotbalové Sparty více než čtvrt milionu lidí, často fotbalových fandů, kteří den co den čtou deník Sport. A také sponzorům, kteří dávají nejen Spartě, ale i celé Gambrinus lize své peníze.
Vedení klubu se totiž už od října loňského roku snaží nestandardně omezovat tok informací z Letné směrem k deníku Sport, největšímu sportovnímu médiu v Česku. V posledních týdnech dospěla situace do tak absurdních rozměrů, že pro Sport se nesmí (!) vyjadřovat ani tiskový mluvčí klubu.
To v konečném důsledku, který ale zřejmě na Letné zatím nebyli schopni domyslet, poškozuje i samotnou Spartu. Jak? Třeba takto: deník Sport ctí základní novinářskou zásadu nechat v jakékoliv kauze vyjádřit všechny strany sporu. Sparta se ale svým mlčením dobrovolně o tuto možnost připravuje. A občas třeba i za cenu toho, že tím poškodí své vlastní hráče.
Jako příklad z nedávné minulosti lze uvést vyjádření fotbalového agenta Dalibora Laciny v případě přestupu Bonyho Wilfrieda. Sparta tehdy pro Sport odmítla komentovat Lacinova slova, podle nichž byl útočník rozmrzelý z toho, že by měl na Letné zůstat, aby je poté druhý den vehementně dementovala. Co tím ale vlastně udělala? Wilfrieda použila ve hře, kterou rozehrála, jako svého rukojmího!
Proč vlastně Sparta normálně nekomunikuje? Nevíme. I přes několik žádostí, ústních i písemných, totiž vedení klubu nebylo schopno za celé měsíce svůj postoj vysvětlit. Neobrátilo se na nás s jedinou ofi ciální výtkou či stížností. Nikdy nechtělo využít možnosti na stránkách Sportu vysvětlit svůj postoj k jednotlivým kauzám, na které může mít jiný pohled. Nikdy nás neobvinilo z otištění nepravdivé informace. Od října se vlastně jen zmohlo na konstatování, že komunikace je standardní. Že to tak není, musí být jasné i člověku s omezeným IQ.
Nakonec to dokazuje i chování letenského vedení v tomto týdnu. Klub uspořádal před stěžejním zápasem s Plzní setkání s hráči jen pro vybraná média. Na základě jakého klíče? Nevíme. Co však víme? Že takové praktiky zavánějí jistou formou nátlaku: pozveme vás, ale koukejte pak psát tak, jak si představujeme. A když ne? Příště můžete být na černé listině třeba i vy.
Deník Sport nevymění svou svobodu za takovéto podivné privilegium. Spartě, stejně jako dalším českým klubům, přejeme jen to dobré. Excelentní hráče, spokojené fanoušky, naplněné rozpočty, úžasné výkony, úspěchy v pohárové Evropě. Vždyť každý triumf je koneckonců tím nejlepším marketingovým nástrojem pro prodej našich novin.
Na druhou stranu jsme ale přesvědčeni, že pokud má nejen český fotbal směřovat ke skvělým vítězstvím, je třeba chválit i upozorňovat a diskutovat o věcech, které se nepodařily a mohou být lepší. A že jich je…
Tento dialog však Sparta už několik měsíců nabubřele odmítá. Je nám to líto. A jsme přesvědčeni, že pro Spartu jako takovou to je nezdravé. Případy z poslední doby evidentně svědčí o tom, že někteří lidé z vedení klubu začínají ztrácet soudnost.
Ať už šlo o dětinský podvod s vyměněnými dresy, jimiž Sparta opět nejvíc poškodila (vedle své image) vlastní hráče, osočení reprezentačního manažera Vladimíra Šmicera či kumulování funkcí a střet zájmů v případě Dušana Svobody -místopředsedy představenstva Sparty, člena výkonného výboru ČMFS, předsedy Ligového shromáždění a předsedy Pražského fotbalového svazu. Uff …
I proto si přejeme, aby se Sparta začala chovat zase normálně. Tak, jak tomu bylo například před rokem. Věříme, že právě normální dialog mezi největším sportovním médiem v Česku a nejslavnějším fotbalovým klubem může věci posouvat kupředu.
Z naší strany tady tato vůle bude vždy. Míč má na kopačkách Sparta.
