Věra Čáslavská slaví. Je to žena, která se nevzdává
Výjimečná žena, jejíž život připomíná antické drama, slaví velké jubileum. V sedmi desítkách prožitých let Věry Čáslavské nechybějí sláva, láska, smrt i nenávist. Jenže pokud antické eposy končí pro hlavního hrdinu vždy tragicky, v případě legendární gymnastky vše dospělo k daleko lepšímu rozuzlení.
Tři olympijské účasti v Římě 1960, Tokiu 1964 a v Mexiku 1968. Jedenáct olympijských medailí, z toho sedm zlatých.
Patnáct titulů z mistrovství světa a Evropy, vítězství v anketě pro nejlepší Sportovkyni světa. Tak vypadá unikátní sbírka triumfů Věry Čáslavské. Je to fenomenální výčet, který z ní dělá jednu z nejúspěšnějších žen sportovní historie. Na druhou stranu tato statistika názorně ukazuje, jak plochá někdy čísla jsou. A jak málo občas vystihnou z pravé podstaty a hloubky života.
Co v tomto výčtu schází? Tak třeba ODVAHA. Bez ní by na olympiádě v Mexiku neodvrátila hlavu od sovětské vlajky. Bez ní by v roce 1968 nepodepsala petici Dva tisíce slov, což ji na dlouhé roky uvrhlo v nemilost komunistických papalášů.
Schází tam mimořádná VŮLE a PRACOVITOST. Věra Čáslavská je uplatnila například v roli poradkyně prezidenta Havla. Ale nejen tehdy – úspěchy a sláva, jichž dosáhla, pro ni vždy znamenaly především pocity větší a větší zodpovědnosti.
Někdy až skličující, jak nedávno přiznala. Ve výčtu úspěchů nenajdete ani ŠARM, díky němuž byla na konci 60. let společně s Jacqueline Kennedyovou nejpopulárnější ženou světa. Anebo NADHLED a MLADÝ DUCH, s nímž k věcem stále přistupuje.
A konečně je tu duše BOJOVNICE, která se pere často proti přesile. O medaile, o spravedlivou vládu anebo za svého syna, jenž při roztržce nešťastnou náhodou zabil svého otce Josefa Odložila.
Právě ten poslední boj dostal před časem Věru Čáslavskou na kolena. Útoky veřejnosti i části rodiny proti ní i jejímu synovi, ji poprvé v životě zlomily. Žila v ústraní, léčila se na psychiatrii a chtěla dožít jako „paní Columbová, kterou nikdo nezná.“
Jenomže nakonec i tuhle bitvu, nejtěžší v životě, zvládla. Nejen že se vrátila do veřejného života, ale rozhodla se svůj příběh otevřeně vyprávět lidem.
Prostřednictvím filmu „Věra 68“, který má dnes v pražské Lucerně premiéru, či knižní autobiografie. A už za pár týdnů ji navíc čeká návrat pod olympijské kruhy. Z Londýna bude své postřehy pravidelně psát i vám, čtenářům Sportu.
Hudebník John Lennon, rovněž idol slavných 60. let, si do svého deníku jednou napsal: „Jsem něžný, jsem krutý, jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“ Myslím, že tuhle „petici“ by Věra Čáslavská s chutí podepsala.
Všechno nejlepší za celou redakci Sportu!
