Z letní olympiády se nám časem mohou klidně vyklubat X-Games
Už velký Homér o něm psal ve své Íliadě. A první zmínky o zápase se na stěnách francouzských jeskyní objevily už před patnácti tisíci lety. Starověká sláva ale nestačí cválající nové době, a tak je jeden z nejklasičtějších olympijských sportů obětován. A je to teprve začátek.
Mezinárodní olympijský výbor je ze své podstaty tradicionalistická organizace. Zároveň je to ale výnosný obchodní spolek i sdružení s nezpochybnitelným respektem světové veřejnosti. Z obou těchto důvodů si MOV nemůže dovolit, aby nabízel produkty z jiné doby.
Tentokrát to odnesl zápas, jsme ale teprve na začátku éry, v níž se formuje dlouhodobá budoucí tvář olympijských her. Většinu sportů, které nebudou in kritérii světové rozšířenosti a především popularity mezi mladou generací, čeká hodina soudu.
Olympijské hnutí už si velmi dobře poradilo s transformací zimní olympiády. Ne, že by dřív byla nudná, ale ještě nedávno se klidně konala bez skikrosu, jízdy v boulích, snowboardingu nebo třeba skeletonu. Dokonce i klasické disciplíny jako běh na lyžích či skoky se aspoň přizpůsobily, aby byly atraktivnější pro fanoušky. Do toho zůstaly tradiční taháky typy sjezdového lyžování a hokeje. Hry sněhu a ledu se tak přetvořily v úžasnou adrenalinovou show podobnou zámořským X-Games.
O něco podobného se teď MOV snaží v létě. Pokud se nezhroutí dohody s basketbalovými a tenisovými profesionály, základ je rovněž nesmírně atraktivní, spousta menších sportů ale na olympiádě žije na okraji. A olympismus potřebuje zájem publika, potřebuje prosperitu.
Už představení sedmičkového ragby a golfu v Riu bude poměrně radikální změnou. A půjde to dál. Za dvě děkády si na letní olympiádě asi zajdete z atletiky na basket, ale druhý den si možná užijete den mezi kung-fu, závody v kolečkovém bruslení, surfingu, bungee jumpingu a pak ho zakončíte v lezeckém areálu při fandění českému šampionovi Adamu Ondrovi. Zdá se, že právě tímhle směrem MOV napíná síly.
