Sladké pohárové sny se Bohemians rozplynuly, ale slzy přebil sex appeal
Po květnovém restartu ligy kosili jednoho protivníka za druhým a kdekdo už je viděl v kvalifikaci o Evropskou ligu. Sladké pohárové sny Bohemians jsou po úterním večeru definitivně pryč, skupinu o Evropu stejně jako před rokem ovládla Mladá Boleslav. Zaslouženě: doma si během patnácti minut vystřílela pohodlný třígólový polštář, který si v Ďolíčku nenechala rozcupovat. Vršovická parta vstřebává hořký konec sezony, ale na vodopád slz to není. Dlouhý aplaus, který stadionem zněl na konci odvety s Boleslaví, byl naprosto oprávněný.
Před rokem jsem po remízovém nerváku s Opavou psal: „Záchrana na poslední chvíli? Fajn, ale Bohemians musejí přidat.“ Zkraje této sezony Bohemians nepřidávali; připomínali auto, které neví, kam jede a ještě má zataženou ruční brzdu. V lize se potáceli ve spodní šestce a z národního poháru je nečekaně vyřadili nadšení amatéři z Chlumce nad Cidlinou, kteří si museli na sváteční zápas vzít dovolenou. Odnesl to trenér Martin Hašek, jenž dostal v říjnu vyhazov.
K tomu se zoufale nedařilo venku, kde Bohemians poprvé vyhráli až v březnu. To už je cepoval Luděk Klusáček. Jednou už „klokany“ v lize zachránil a i teď měl na tým skoro kouzelný vliv: jeho Bohemians byli jiní, sálal z nich fotbalový sex appeal a směle mohli myslet na velký návrat do Evropy. Po koronavirové pauze vyhráli pět ze šesti zápasů základní části, potrápili rozjetou Spartu (0:1) a v semifinále skupiny o Evropu dvakrát porazili Slovácko. Napadalo by vás to loni na jaře, když se šedivý tým plácal v ligovém podpalubí?
Klusáček si na rozdíl od svého předchůdce nepotrpí na velká slova a jeho pozápasová hodnocení bývají strohá, místo toho říká: „Ať za mě mluví výsledky.“ Svoje chlapce naučil střílet góly (pravda, v osudovém dvojzápase s Boleslaví měly přijít víc než dva), jako první v sezoně porazil suverénní Slavii a těžil ze svěží konkurence v uzdraveném týmu, který po dlouhé době přestal brzdit kolotoč zranění.
Klokaní smečce dál šéfoval devětatřicetiletý srdcař Josef Jindřišek, jenž se v historické tabulce ligových zápasů za Bohemians prokousal na druhé místo za legendárního Zdeňka Prokeše, a vedle něj rostli další. Rozkvetl třeba dříve opomíjený krajní bek Till Schumacher, čím dál víc prostoru dostával vykurýrovaný záložník Roman Květ a rozzářil se produktivní křídelník Jan Vodháněl, o něhož se v zimě zajímala Philadelphia. Pro Klusáčka bylo před každým zápasem složité vybrat jedenáct nejlepších – a soupeři měli hodně ztíženou přípravu.
Pro zelenobílý klub je pozitivní ještě jedna věc: pokud si přes léto nerozdupá všechno, co ho dovedlo k úspěchu, může za rok hrát o poháry zase. Nejspíš přijde o hostujícího sparťanského útočníka Matěje Pulkraba, jenž se podepsal pod pět jarních gólů, ale podle informací iSport.cz se už v kancelářích u Botiče pracuje na náhradě: „klokani“ lákají k návratu svého odchovance Martina Nešpora. A před pár dny si pojistili ofenzivního záložníka Petra Hronka, jednoho z tří nejlepších střelců týmu.
Základy jsou postavené, teď stačí zdánlivá maličkost – zkusit přidávat další patra. Na první pohled tomu nic nebrání: skromný klub má vyřešené kostlivce z minulosti a vyhlíží plánovanou rekonstrukci Ďolíčku, který pořád připomíná fotbalový skanzen. Skeptik poučený z divoké historie posledních let ovšem může namítnout, že podobná situace byla před dvěma lety po senzačním sedmém místu z Haškovy éry. Po hodech tenkrát přišel půst a zachraňování na poslední chvíli.
Jakou tvář Bohemians ukážou v příští sezoně?
