Pavelcovo smutné odcházení. Tenhle borec měl na víc. Jenže nádrž je (skoro) prázdná | iSport.cz
Miroslav Horák
7. června 2017 • 14:19

Pavelcovo smutné odcházení. Tenhle borec měl na víc. Jenže nádrž je (skoro) prázdná

TOP VIDEA
Pět Jágrových dekád: Jak se legenda měnila od 80. let až dodnes? Pět Jágrových dekád: Jak se legenda měnila od 80. let až dodnes?
Pocta Hlinkovi a dalším: Kluby obléknou dresy "svých" legend Pocta Hlinkovi a dalším: Kluby obléknou dresy "svých" legend
VŠECHNA VIDEA ZDE

Chovám obrovský respekt k hokejistům, kteří svými schopnostmi dokážou přesvědčit zámořský svět a proniknou do nejlepší ligy planety. Ondřej Pavelec k nim patří, v NHL se zabydlel na celou dekádu. Ale nemůžu se ubránit čirému dojmu. Měl na víc. Mnohem na víc. Ač to zní zvláštně, před třicátými narozeninami jeho kariéra spěje ke konci. Neboť, jak sám říká, buď získá novou smlouvu v NHL (což bude dost těžké), anebo odejde z jeviště. Pokud si to tedy během léta nerozmyslí.



Konec kariéry by pro mě neznamenal konec světa, říká Pavelec. Vlastně má pravdu. Na první scéně odchytal kolem čtyř set zápasů, býval dobře placenou jedničkou Atlanty a Winnipegu, je mistrem světa. Moc pěkná vizitka. Na příjmech vydělal stovky milionů korun, je zajištěný do konce života, i kdyby měl postel v kasinu nebo platil účtenky všech prázdninových rekreantů na Mácháči. Nemusí nikomu nic dokazovat, říkává se v takových případech.

Mnohem víc mrzení nad Pavelcovou story než on sám mají ti, kteří hokej vidí v globále, různě si porovnávají hráče, řeší naplnění jejich ambicí a odborných předpokladů, zasazují si plejery do historických políček. Za ně říkám, že je velká škoda, do jakého stadia kladenský rodák dospěl. Nevyužil vlastní potenciál. Absolutně ne.

Když se Ondřej Pavelec díky své píli vyšplhal mezi brankářskou smetánku, jakoby se zastavil. Vystoupil z výtahu někde v 70. patře, vydat se na vyhlídku do stého neměl dostatek vášně, kuráže. Vsadil na rutinu (byť vysokou), nepotřeboval víc, nezkusil se probít do ještě vyšších sfér.

Pavelec: Evropa není téma, možný je i konec. Hájil český tým z MS

K tomu je potřeba nátura. Nemusí být každý hned geniálním, až bláznivým maniakem Dominikem Haškem, kterého hnala touha rozprášit v zámoří zavedené pořádky, až se jednoho dne stal jedničkou světové historie.

Co třeba Tomáš Vokoun, borec s prokazatelně menším talentem a možnostmi? Poměrně tuctový, zato z Čech poctivě vykrmený boreček pod tíhou rychlého konce v NHL zcela obrátil přístup k práci, zapřel se jako málokdo a nakonec se dopracoval ke kariéře, jakou mu málokdo prorokoval.

Je otázkou, kam až by Ondřej Pavelec vystoupal, kdyby se kousl ještě o něco víc. Ale i kdyby to nakonec neklaplo, dnes by řeči o odchodu do penze nevedl.

V posledních letech NHL nabrala na tempu, nároky na úroveň hráčů a jejich výkony dramaticky stoupají, tím pádem odpadávají ze hry ti, kteří na tvrdou lopotu nemají hlavu. A k tomu jsou navíc brzděni zraněním. To je právě Pavelcův případ.

Ve Winnipegu loni vycítili, že z českého gólmana už víc nevyždímají, šance na další stupeň progresu minimální a proto padla sázka na (v tu chvíli) nikoli lepší, ovšem do budoucna jednoznačně přínosnější náhradníky. Čech spadl na farmu, kam nebyl uložen na „převýchovu“, nýbrž odstaven jako nepotřebný.

V devětadvaceti letech, tedy v ideálním věku. Ve věku, kdy měl už zmíněný Dominátor nejtučnější éru teprve před sebou. A z velikánů brankoviště nejen on.

Hokejisté si po sezonách, které jim končí na prahu léta, občas pomůžou příměrem, že mají prázdnou nádrž. V Ondřeji Pavelcovi zhasl oheň někde za půlkou kariéry. Škoda. Hlavně pro něj.

Věřím, že on sám to tak necítí a autora těchto řádků bude považovat za nekompetentního idiota. Stejně jako některé další figury z hokejové branže, které se po dalším nevydařeném mistrovství světa ozvaly a s kritickými tóny hodnotily české vystoupení. V drtivé většině motivováni přáním, aby se některé dlouhodobě nefungující, přitom zažité zvyky, vyhubily, nebo minimálně vznikla široká diskuze napříč prostředím.

Pavelec to vidí jinak, nevoní mu „zajetí“ do hráčů. Pět let bez zisku medaile, v tomto ohledu návrat do 50. let minulého století, tucet let bez odměny u dvacítky pro něj zřejmě není argument. Prý se jen nepovedlo jedno čtvrtfinále, jeden šampionát.

Tak třeba za rok už to vyjde. A když ne za rok, tak za dva. Nebo za tři, což?

 
Články odjinud


Články odjinud