Stát versus Baník Ostrava. Klub konečně cítí šlehnutí bičem
Stát má zasahovat a starat se co nejméně. Leckdo s tím třeba nesouhlasí, ale je to pravda, která se lety osvědčila. Stále ovšem zůstává několik oblastí, kde si stát musí ponechat hlavní slovo. Jednou z nich je bezpečnost.
Proto je úplně v pořádku, že se ministerstvo vnitro rozhodlo zahájit správní řízení s Baníkem Ostrava kvůli možnému zanedbání pořadatelské péče v březnovém zápase proti Spartě. V tom zápase, kde tekla krev, létaly sedačky a světlice, děti se bály a rodiče se báli a Baník si pořád myslí, že pořadatelskou službu nepodcenil a víc tak nějak dělat nemohl.
Mohl. Stačí si přečíst brožuru Bezpečí na sportovních utkáních (Manuál pro fotbalové kluby). Tu vydalo už v roce 2008 právě ministerstvo vnitra a dává klubům opravdu široké možnosti.
Krok ministerstva je možná zároveň odpovědí na trest, který nad Baníkem vynesla asociační disciplinární komise. Třeba si na vnitru myslí, že tři sta tisíc korun pokuty a podmíněné uzavření hlediště jsou mírným postihem. Odpovídala by tomu slova ministra: „Jsme připraveni pořadatelům ukládat tvrdé tresty.“
Bohužel (bohužel proto, že v lepší variantě by se s tím měl zdárně vypořádat samotný fotbal) se s tím dá souhlasit. České fotbalové kluby ve většině pořád dokola spoléhají na to, že jejich pořadatelská selhání skončí přinejhorším pokutou – a to se vyplatí, protože najmout a vycvičit si pořádnou pořadatelskou službu něco stojí. Řídí se tou logikou, že několikrát ušetří, pak jednou zaplatí pokutu, ale v součtu zůstanou v plusu.
Baníku teď hrozí, že se až rok budou jeho zápasy hrát bez diváků. Až takové to snad být nemusí. Ale když nad sebou ucítí bič, jehož šlehnutí opravdu bolí, příště se zařídí jinak.
