Život pulzuje dál, ale taky zůstalo jen u nesplněných slibů
Přiznám se. Stačí podívat se na usměvavé fotky těch tří nebo na ně jen pomyslet a okolní svět zahalí mlha nebo se naopak rozjasní. Podle toho, jaká vzpomínka se zrovna vloudí. V troskách letadla u Jaroslavle nezahynuli jen Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Ale k těmhle třem jsme měli nejblíž a já měl i tu čest poznat je trochu víc, než jen z letmých setkání při rozhovorech.
Taky mi připadá, že už neuběhl celý rok, ale jako by se to stalo před týdnem. Taky mě zarazil už tehdy cynismus rukovodčíků ruského hokeje, když chtěli začít sezonu podle plánu, jako by se nic nedělo. Mockrát mě napadlo, jak se asi cítí hráči, kteří usedli do kabiny Lokomotivu na místa po obětech tragédie.
Ty vzpomínky se prostě nedají vytěsnit. Ale stejně tak nejde zastavit svět, který pulzuje dál svým životem. Nebo třeba přestavět arénu v Jaroslavli na muzeum.
Bezprostředně po letecké katastrofě bylo pro jiné hráče těžké jít na led a myslet na hokej. Dost jich prohlašovalo, že to v Rusku raději zabalí. Jenže pak dostali novou nabídku a pokračovali dál. Vnitřně se museli s tou ztrátou taky vyrovnat.
Pořád v nich zůstalo, jak hráli spolu nebo proti sobě, že mezi oběťmi měli i blízké kamarády. Jenže přešlapovat pořád na místě se taky nedá.
„Je těžké začít zase pracovat jako normálně, protože je pořád něco, co vám některého z těch hráčů připomene.“ Slova Alexandra Radulova. Myslel je upřímně, ačkoli zrovna na Jana Marka býval pes. I jeho však neštěstí očividně zasáhlo. Zároveň se nedalo čekat, že se tenhle hyperaktivní výtržník, ale jinak skvělý hokejista, stáhne do sebe a najednou se přerodí na ideál všech šlechetností. To jen na chvíli odložil svoji obvyklou masku
I panovační vládci klubů trochu ubrali, fanoušci jsou smířlivější. Největší rozpaky vzbuzují nenaplněné sliby těch, co se tvářili, jak budou usilovat o to, aby se případ vyšetřil a byly z něj vyvozeny důsledky. Zůstalo jen u slov, skutek utek. Všechno vyšumělo do ztracena.
Zůstalo u několika odborných expertíz, vinu svalili na mrtvé piloty. Navigátor letadla a zároveň jediný žijící svědek havárie mlčí. Společnost, jíž nevyhovující letoun patřil, podnikala dál jinde a pod jiným názvem, až v těchto dnech byl zatčen náměstek ředitele. Proslýchá se, že ani se slibovaným odškodněním pozůstalých není všechno v pořádku.
Jinde by to řešili úplně jinak. Zmařené životy nikdo nevrátí, ale z té lhostejnosti mrazí. KHL tak zůstává prostředkem k ukájení rozpínavých choutek, které se nezastaví snad před ničím. Kvůli tomu přes všechnu svoji okázalost a velikášství dál vypadá jako ambiciózní, nablýskané nic.
