Boleslav připomínala báby na trhu. Ale teď je jiná. Výborná.
Během sezony skákaly z Boleslavi zprávy, že je tam mužstvo rozhádanější než staré babky na trhu. Asi spolu všichni nechodili na kafe a nedrbali si záda. Možná to tak bylo, možná ne. Jenže důležitější pro tenhle tým je, že najednou vzal všechny problémy ďas. Vidíte, jak všechno do sebe až nečekaně hladce zapadá. Tam kde byly problémy, je najednou obrovská síla.
V předkole play off není na ledě vidět jediný problém. Bruslařský klub si dává Piráty rozdílem dvou tříd. Je rychlejší, produktivnější, má o tři patra lepšího brankáře. Někdo z Chomutova by teď musel prodat duši ďáblu, aby sérii vrátili zpátky domů.
Na rovinu, spíš jsem čekal vyrovnanou řež, kdy chomutovský Vladimír Růžička uplete něco hodně těsného, do čeho se budou chytat mladoboleslavští fofrníci, že Piráti budou kouskovat hru, nedovolí se soupeři rozjet. A místo toho sedí věta Jana Rutty, který po prvním utkání prohlásil: „Oni nám tam jezdí jak vlaky.“
Tohle trefil naprosto dokonale.
Dva zápasy, 13 gólů. Boleslav je v sérii zatím úplně jinde. Jeden chomutovský fanoušek, co seděl vedle mě na tribuně, po třetím puku v Lacově síti zahlásil: „A je to v pi...“ Jeho kolega se zvedl a jen procedil: „Tak na tohle nemám nervy. Jdu domů.“ Ušetřil si trápení a další vysokou porážku 1:6.
Fascinuje mě, jak z černého spolku září sebevědomí. Poslouchají nahrávky, puk skočí přesně tam, kde skočit má. David Štich dovede být v klidu, když se to na ledě mele, nevyvádí žádné blbosti. Petr Vampola nepředvádí letecké dny. Jakub Klepiš neřeší nějaké bezgólové série ze základní části a zase dává góly. Hyka, Musil a Lenc si říkají, aby všichni naráz dostali pozvánku do nároďáku. Brandon Maxwell totálně popírá teze, že není vítězným gólmanem. Napije se, stříkne vodu dvakrát do vzduchu a vyrve si nohy z kyčlí, aby chytil puk.
Během toho všeho stojí boleslavský trenér František Výborný ve svém klasickém postoji s rukama v bok na lavičce a v průběhu zápasu si vychutnává, jak fans vyvolávají jeho jméno. Právem. Přitom kde kdo si říkal, že rozhašteřený tým by nedala dohromady ani armáda psychologů.
Vidíte, on to zvládl jeden třiašedesátiletý vyhlášený praktik. Jak? Nemám páru. Ale jestli tohle jeho armáda předvede ještě jednou doma a pak stejně ve čtvrtfinále, být Libercem, lehce znervózním. Tohle tornádo nebude prča zkrotit...
