Češi jasně a zaslouženě vyhráli Karjalu. Líbilo se mi to moc. Hlavně způsob naší hry, plný aktivity, forčekingu, žádný zanďour, ale diktování tempa. To je obrovská změna oproti minulosti. Přitom jsme zůstali chytří, když to nebylo nutné. Zbytečně jsme soupeře nenapadali, počkali jsme si ve středním pásmu a sázeli na kontry. Celkově akce na výbornou, kluci se hokejem bavili. Malé chybky v detailech hry nemá cenu řešit. Nicméně to vše by nestalo nebýt až famózních výkonů gólmanů Romana Willa a Marka Langhamera.
Oba dodávali klukům v poli dostatek důvodů a možností, aby si nabízené body vzali. Já za tím vidím výtečnou práci Zdeňka Orcta, který má brankáře na starosti. Není to zdaleka poprvé, kdy pod ním gólmani chytají fantasticky a jsou našimi nejlepšími hráči. Na Karjale zase.
Ory je muž na správném místě. To poznáte nejen dle výkonů nominovaných brankářů na akcích, ale i tím, že svoje svěřence vychovává, pozvedává, viz Pavel Francouz. To je Zdeňkův majstrštyk, to on ho vystřelil z extraligy do jiného světa. Svému džobu rozumí, má pro to dokonalý cit.
Spousta lidí si určitě řekla, proč zrovna Will s Langhamerem jedou na Karjalu. Byl to každopádně prozíravý tah. Pokud vezmu Romana, nyní jsme všichni poznali, proč skromná Rögle stojí na druhém místě tabulky švédské SHL. Znali jsme, jak chytal v Liberci, momentálně je ale o takových čtyřicet procent výš, než býval. A to je obrovský pokrok.
Co za tím vězí? Vynikající konkurence ve švédském ligovém hokeji. Podívejte, Roman se před třemi roky vrátil z Ameriky do Čech, aby restartoval kariéru, protože v zámoří všechny svoje cíle nesplnil. Liberec mu dal důvěru, on potřeboval nabrat sebevědomí a odrazit se dál. Podle mého, kdyby za ním loni na podzim přišel Filip Pešán s návrhem nové pětileté smlouvy, okamžitě by po ní skočil. Nic takového nepřišlo, Roman vydržel být trpělivý, postupně navyšoval svoji výkonnost v kombinaci se sebedůvěrou a vymohl si lepší pozici pro další rozhodování. Stal se velkou oporou Tygrů, nakoukl do reprezentace, co by mu v Liberci chybělo?
A tady přišla volba, které si já osobně nesmírně cením. Zvítězila v něm touha zlepšovat se, okusit výraznější konkurenci, udělat další krok při plnění svých tužeb. Přesně jako Roman by měli přemýšlet všichni mladí hokejisté. Nemít krátkodobé cíle, nebýt uspokojený po zdolání první překážky, ale vše podřídit maximální metě. A jít si tvrdě za bouráním vlastních limitů.
Co je důležité zmínit, on nešel do Rögle vydělávat peníze, ale developovat svůj hokej. Pokud tímto způsobem vydrží chytat do konce sezony, nevidím důvod, proč by se nemohl vrátit do zámoří a rovnou do NHL.
Dvojice Will-Langhamer mi v nároďáku dobře sedí, ti hoši jsou na vzestupu a můžou se navzájem obohacovat, posouvat výš. A ještě jednou, klobouk dolů před prací Zdeňka Orcta, to už vážně není náhoda. V rámci svých kompetencí odvádí v reprezentaci nejlepší možnou práci.
V televizi jsem už po prvním vítězství ve Švédsku zaslechl vyjádření, že česká liga porazila švédskou. To si myslím, že není přesné a s realitou to nesedí. Kostru našeho národního týmu tvoří hráči z Evropy, ze soutěží s prokazatelně vyšší konkurencí. Na ledě vidíte, že ti kluci jsou přece jen výš, než naši domácí borci.
V extralize máme podle mého jediného hráče, který dosahuje top evropské úrovně, a tím je Milan Gulaš, možná ještě Michal Birner. Podívejte na Honzu Kováře, na jeho přehled o hře, na jeho důvtipné akce na obou stranách hřiště. To je vizitka českého hokejisty, přesně takhle by se měl prezentovat náš hráč. Jen je škoda, že Kovinovo bruslení není na vyšší úrovni. Mít nohy na levelu hráčů NHL, hrál by ji mraky sezon, byl by českým Bergeronem.
Když už jsme u vlivu evropského angažmá na růst výkonnosti, nelze nezmínit mladého Jakuba Galvase. Známe ho z Olomouce, kde zaujal a v létě udělal dobrý krok odchodem do Finska. Díky tomu kvalita jeho bruslení stoupla o padesát procent, skvělá sezona v Oulu se podepisuje i na Kubovi Krejčíkovi. Jeřábek se Šustrem je také dobrá defenzivní dvojice.
Z útočníků bych vyzdvihl Dimu Jaškina, na jeho výkonech se projevuje pohoda a důvěra v moskevském Dynamu. Hraje dobře, je silný na puku. Zajímavě se předvedl i Lukáš Sedlák, jenž má zkušenosti z NHL. Na bruslích je to letec, který do kádru určitě patří, a až se v reprezentaci pořádně zabydlí, bude hodně, hodně dobrý. Povedl se i tah dát bráchy Zohornovy do jedné formace.
Celkově vzato, našeho vystoupení na Karjale si hodně cením. Ono se to nezdá, ale myslím, že po Karjale jsme v očích obou severských zemí a Ruska stoupli. Náš hokej potřebuje jakoukoli dobrou reklamu. A tohle dobrá reklama rozhodně byla. Hlavně pro ty kluky.
Je žádoucí, aby se v cizině znovu zvedl zájem o naše hráče a přiblížili jsme se tomu, co panovalo dřív. Kdy hráč s českým pasem byl zárukou kvality a hromada kluků odsud mohla jít do Finska, Ruska, Švédska hlavně proto, že jim předešlí hráči udělali v tamních soutěžích výbornou reklamu. Hokej je světem trendů, a když si jen vybavím, kolik finských hráčů a i trenérů se za poslední roky postupně vydalo do Německa, do všech možných soutěží… Která velmoc je nahoře, udává trend a druhé země si od ní chytají, co jde.
Momentálně zkrátka vane finský vítr. Vidíte to i na stavu zahraničních akvizic v tamní lize. Každým rokem počet cizinců v SM-liize klesá. Najdete týmy, které nemají jediného zahraničního hráče. A proč? Protože je už nepotřebují, mají výbornou práci s mládeží, neshání někoho, kdo by je učil, posouval dál jako před lety. Obehrávají si svoje hráče, zároveň tím ušetří spoustu peněz.
Tohle by měla být i naše cesta, samozřejmě. Kdy naši rozdíloví hráči vychovávají v týmech talentované kluky. A ti, pokud dorostou do té kvality, že jim je extraliga malá, musí jít za každou cenu ven. Za výraznější konkurencí. A až se po plodných letech vrátí zpět, jsou to oni, kdo zase vychovají své následovníky. Tahle rovnice musí fungovat. Koloběh života.
Související články
