Začíná Šilhavého osudový rok. Pokud neuspěje, na vše dobré se zapomene
KOMENTÁŘ RADKA ŠPRYŇARA | Odvedl vážně dobrou práci. Změnou postoje k herní filozofii a na to navazujícími důmyslnými kroky ve skladbě základní sestavy sestavil Jaroslav Šilhavý mužstvo, které má opravdovou sílu. Je sebevědomé, vyzrálé, pracovité, cílevědomé, vyznávající a priori aktivní přístup boje. Fanoušky donutil k změně pocitového vnímání reprezentace, ztracená hrdost se začala v národu opět pomalu probouzet, a to navzdory všem obludnostem, které morálně ruinují český fotbal.
Takovou práci nesvedl konvenční Michal Bílek, mylně vzývaný spasitel Pavel Vrba, natož přísně odtažitý Karel Jarolím. Po všech předchozích velitelích zůstala po jejich odchodu ze státních služeb divná pachuť. Ať z přespříliš opatrné taktiky, jindy z prchlivého chování a nedůstojného útěku, naposledy z absence jasné vize a nabalujících se nepřijatelně zlých výsledků.
Během těchto časů národní tým poztrácel mezinárodní kredit, klesal v žebříčku FIFA, až se zastavil v páté desítce. V dramatických časech, krátce poté, co po potupné porážce s Ruskem 0:5 v letadle směřujícím z Rostova na Donu do Prahy odvolal Roman Berbr neúspěšného Karla Jarolíma, přišel k mužstvu
