Hledání slávistické rovnováhy. Trpišovský musí hráčům rozdat role
POZNÁMKA RADKA ŠPRYŇARA | Byl to nejdivnější ročník za celou dobu. Tak označil minulou sezonu Jindřich Trpišovský. Ano, z pohledu Slavie to byl rok nenaplněných očekávání v domácí soutěži i v Evropě, devalvovaný řadou nepochopitelných individuálních zkratů a nekonečnou řadou zdravotních problémů. To vše se otisklo do (pouze) „stříbrného“ výsledku.
Ovšem nejen to.
Zároveň i jistá netrpělivost hlavního trenéra, přemíra experimentů při skladbě základní sestavy, nezakotvení hráči a gólmani, kteří nevěděli, na čem jsou. Trpišovskému je třeba přiznat, že někdy, víc než je obvyklé u jiných českých trenérů, mají jeho myšlenky co dělat s dotekem geniality. Na konci sezony, kdy Slavia přišla o titul, však i on sám musel cítit neúčelnost některých vlastních tahů. Bylo toho prostě moc. Zbytečně moc.
Jestliže Trpišovský, a s ním i celá Slavia, nechce zažít další sezonu bez trofeje, musí hráčům rozdat jasné role. Brankářem počínaje a posledním útočníkem konče. Šíbovat sestavou může, stejně to bude dělat, ovšem musí to mít smysl. Pro jednotlivce i pro celý tým.
Pokud kouč najde rovnováhu mezi smyslem pro realitu a pokušením experimentovat za každou cenu, Slavia má velkou naději, že v muzeu se bude lesknout další pohár.
