Ukončení kariéry. To pro sportovce nebývá snadné rozhodnutí. Obzvlášť když jejich dráha trvá tak dlouho jako v případě profesionálního cyklisty Romana Kreuzigera, tedy šestnáct let. Jenže někdy prostě přijde moment, kdy si řeknete, že za oběť, kterou přinášíte, už nedostáváte patřičnou odměnu. A to u nejúspěšnějšího českého cyklisty, minimálně co do umístění v celkovém pořadí na Grand Tours, tedy nejvýznamnějších třítýdenních etapových závodech, nastalo v létě.
Kreuziger je, na rozdíl třeba od Zdeňka Štybara, lehce kontroverzní postavou. Ne snad ve výsledcích a výkonech, v tomhle ohledu toho dokázal spoustu, ale spíš ve vnímání lidí. Je zde tábor fanoušků, kteří si váží toho, co dokázal, na druhou stranu jsou i takoví, již si vždy našli něco, co na něm zkritizovat. Jaký je můj pohled?
Když se sportovcem určitou dobu spolupracujete, v případě novinářů o něm píšete, jeho odchod ze scény ve vás vyvolá určité pocity a především vzpomínky. U mě třeba na první rozhovor. Na základě toho jsem si uvědomila, jakým Kreuziger prošel vývojem nejen z hlediska výsledků, ale i komunikace. A právě v tomhle směru bylo znát, jak se skvělý český vrchař během kariéry měnil.
S Kreuzigerem jsem se potkala poprvé v jeho posledním roce v týmu Liquigas, italské stáji, kde svou profesionální kariéru zahájil. Už tehdy, ve čtyřiadvaceti letech, měl na kontě výsledek v top 10 na Tour de France. Byl tak nejlépe umístěným Čechem na nejslavnějším závodě světa v historii, což později z tenkrát devátého místa (po dopingovém přiznání Lance Armstronga osmého) ještě vylepšil na dosud nepřekonanou pětku.
Díky svým výsledkům byl už v roce 2010 uznávanou českou personou v poměrně velkém sportu. Proto pro mě bylo událostí s někým takovým dělat rozhovor. Nezastírám, měla jsem poměrně trému. Přece jen někdo tak úspěšný…
Navíc asi není tajemstvím, že vztah Kreuzigera a médií nebyl za všech období jeho kariéry úplně takový, jak bychom si představovali. Ostatně má to tak spousta sportovců nebo i trenérů. Je to logické, ne každý se narodil s povahou zcela otevřenou světu a má potřebu vše sdělovat. Jenže od profesionálních sportovců se prostě nějaké ty mediální výstupy holt čekají.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
