BLOG: Silnější Arsenal? Tak to Wenger hodně přehnal...
TOMÁŠ RADOTÍNSKÝ - „Jsme silnější než loni,“ ujišťoval manažer Arsenalu Arséne Wenger po letních nákupech. Jeho názor nesdílím ani v nejmenším a zvlášť po úterní remíze Kanonýrů v Dortmundu jsem hluboce přesvědčen, že se francouzský profesor ve svém úsudku fatálně mýlí. A pokud chce na jaře po sedmi letech konečně získat nějakou významnou trofej, bude muset sundat růžové brýle.
Dlužno podotknout, že Arsenal nastoupil do utkání Ligy mistrů výrazně oslaben. Chyběli mu minimálně tři hráči základní sestavy Thomas Vermaelen, Aaron Ramsey a Jack Wilshere, dále Tomáš Rosický a Abou Diaby, tedy členové užšího kádru a navrch zkušený obránce Sébastien Squillaci.
Jsem však ochoten připustit, že s těmito fotbalisty by základní sestava – a tím pádem se značnou dávkou pravděpodobnosti i herní projev – vypadaly jinak. Ovšem Arsenal má už tradičně nejrozsáhlejší marodku z Premier League, takže výmluvu na častá zranění přestávám brát jako pádný argument.
A jestliže Wengera opakující se zdravotní potíže jeho svěřenců trápí a chce mít kompletní kádr pohromadě častěji, pak absolutně nechápu, proč angažoval do týmu Yossiho Benayouna (loni si připsal jen sedm ligových startů za Chelsea kvůli závažným problémům s achillovkou) a Mikela Artetu (za předchozí tři sezóny vynechal 46 zápasů vinou těžkého zranění kolenních vazů a problémům s podkolenní šlachou, respektive kotníkem).
Nové posily? Nezatracovat!
Oba zkušení záložníci se v úterý na hřišti Borussie objevili v základní sestavě. Vzhledem k tomu, že do mužstva přišli až v poslední den přestupního termínu, nestačili se s novými spoluhráči důkladně sehrát. Nemá cenu nad nimi tudíž lámat hůl. Nepředvedli však nic, čím by vyvrátili můj dojem, že zenit kariéry už mají za sebou. Přitom Arsenal v poslední době přiváděl do týmu vesměs fotbalisty, jež to nejlepší ještě čeká.
Benayoun s Artetou hráli pomalu, nepřesně a nedůrazně. Hlavně ve druhém poločase odpadávali a záloze vůbec nepomohli. Borussia tak ve středu hřiště soupeře jasně převyšovala a vytvářela si místy drtivý nápor. Jediným, kdo mu ze středopolařů dokázal čelit, byl Kamerunec Song. Wenger se však jistě spoléhal právě na ostřílené letní akvizice – vždyť Benayounovi je 31 let a Artetovi jen o dva roky méně. Z celé základní sestavy byli právě oni dva ti nejstarší. Vidět to však nebylo.
Výkon Arsenalu stál na jiných pilířích. Byly tři, tak jako v odvetě předkola v Udine – famózně chytající gólman Wojciech Szczesny, rychlík Theo Walcott, který vymyslel geniální gólovou přihrávku a kapitán Robin van Persie. Ten se tentokrát dostal do svou šancí. První zahodil, druhou neomylně proměnil.
Třetím do party nových tváří – pokud nepočítám záložníka Gervinha, jenž absolvoval s mužstvem letní přípravu – byl stoper Per Mertesacker. Zadák podobné postavy Arsenalu už dlouho chyběl. Jeho dvoumetrová figura budí respekt. Ve vzduchu také Poláka Lewandowského celkem hladce vygumoval.
Odhalil však výrazný rychlostní deficit. Markantně se to projevilo hlavně ve chvílích, kdy hosté hráli s riskantně vysunutou obrannou lajnou. Jelikož ve středu pole nevyvíjeli dostatečný tlak na hráče s míčem, přicházely kolmé pasy za obranu. A taková strategie je sebevražedná.
Jen za prvních 12 minut se tak zrodily tři čisté šance Dortmundu. A dokonce ještě v nastavení se Lewandowski řítil na bránu a jen obětavý Szczesného pád pod nohy nabíhajícího útočníka Borussie zachránil pro hosty bod.
Odvážnému štěstí přeje
Ten je nakonec pro Arsenal velmi cenný a nejen vzhledem k průběhu utkání má vysokou hodnotu. Znamená totiž i dobrý odrazový můstek k případnému postupu ze základní skupiny. A jelikož bundesligový šampión vyrovnal až těsně před koncem, dalo by se konstatovat. že to pro hosty mohlo dopadnout ještě lépe.
Uspokojivých odpovědí totiž nepřibylo. Zápas na půdě německého mistra přinesl spíš další závažné otázky. Pro defenzivu i ofenzivu.
Bez loňských tahounů, kteří odešli za lepším, budou Kanonýři nejspíš střílet méně branek. V sedmi dosavadních soutěžních zápasech nové sezóny jich dali jen sedm, v průměru tedy jednu na utkání. Což o to, jen ať dají soupeřům ochutnat jejich vlastní medicínu. Bývaly přece doby, kdy Arsenal produkoval nádherný fotbal, šancí měl na tři zápasy, dával exportní branky a stejně mu to nebylo nic platné.
V osmdesátitisícovém dortmundském pekle byl jasně horším týmem, dlouhé minuty se nedostal za půlku, vystřelil jen třikrát na bránu, a přesto veze domů remízu. Po nedávném zahanbujícím výprasku 2:8 na Old Trafford musím tentokrát uznat, že se londýnský celek odlepil ode dna.
Plichta s Borussií je však výsledek vybojovaný, ne uhraný.
Vybojovaný za cenu prapodivných střídání, kdy hřiště postupně opouštěli nebezpečné útočné typy Walcott, Van Persie a Gervinho (ačkoli právě jen tihle tři byli schopni ohrozit bránu) a kromě Šammacha přišli převážně bojovníci Frimpong se Santosem (i když na lavičce byli Aršavin s Parkem).
Santos dokonce, třebaže je to obránce, dohrával v záloze. Trest za takou úzkostlivou taktiku už známe. Ve fotbale se to stalo tisíckrát a miliónkrát. Kdo chce jen bránit a počíná si pasivně, s tím to špatně dopadne. Viz český národní tým na EURO 2008 proti Turecku.
Arsenal inkasoval dvě minuty po posledním střídání a za destruktivní a negativní přístup mohl pykat stejně jako druhdy svěřenci Karla Brücknera i v samotném závěru.
Skauti mají za pět
Wenger to všechno viděl kvůli disciplinárnímu trestu z tribuny a mohl tedy sledovat dění na hrací ploše s nadhledem.
Viděl, jak skutečně vypadá dynamický celoplošný fotbal s dravými mladíky, kteří nikdy Ligu mistrů nehráli, v čele s výjimečně talentovaným Mariem Götzem.
Viděl, jak trenér Jürgen Klopp prostřednictvím střídajících hráčů pozitivně ovlivnil hru i výsledek a jak brilantními taktickými tahy vystupňoval tlak.
Viděl, jak zoufale Arsenalu chybějí Fabregasovy nápady a invence a Nasriho tah na bránu a smysl pro rychlé a nečekané řešení.
Viděl obraz týmu, který se sice teprve rodí, jenže netrpěliví fanoušci už chtějí otevřít šampaňské uložené léta u ledu.
Wenger je obrovská osobnost, bezpochyby nejlepší manažer v historii Arsenalu, a jako s takovým se s ním musí zacházet. Jen mě tak napadá, jestli by vůbec něco změnil, kdyby v Dortmundu mohl do šatny a na lavičku. Nebudu se ve svém soudu unáhlovat. Počkám si, sezóna přece teprve začíná.
Co ale zato bezpečně vím už teď, že Wenger to se svým výrokem o »silnějším Arsenalu« tentokrát pořádně přehnal.
