Žlutá ponorka klesá ke dnu. Určitě se zase zvedne
Na jaře 2006 hrál Villarreal semifinále Ligy mistrů. Letos zimu nepřežije. Popravdě řečeno jsem tak špatný španělský tým ještě v této soutěži nikdy neviděl. Nedaří se mu ani v domácí lize, kde to vypadá na boj o záchranu. Jsem však přesvědčen, že Žlutá ponorka opět najde svého kapitána Nema, který ji dovede do bezpečí.
V kultovní písni Yellow Submarine od The Beatles se zpívá: Žijeme tu klidný život, každý z nás má, co potřebuje.
To o Žluté ponorce z Villarrealu momentálně neplatí. Starostí tam mají až nad hlavu a chybí jim osm hráčů základní sestavy i sponzor na dresu.
Z tohoto pohledu letošní výsledky zase tolik nepřekvapují. V Primera División vyhráli svěřenci Juana Carlose Garrida pouze dva z deseti dosavadních zápasů a jsou jen o dva body nad čarou ponoru. Na vedoucí Real Madrid nabrali propastnou patnáctibodovou ztrátu.
V Champions League je to ještě horší. Po středeční domácí prohře 0:3 s Manchesterem City přišli i o teoretickou naději na postup ze základní skupiny a s největší pravděpodobností se nekvalifikují ani do jarní části Evropské ligy. Ve čtyřech kolech totiž dali jediný gól a nezískali ani bod.
Skupina A je sice nazývána »skupinou smrti«, neboť v ní hrají zástupci nejvyspělejších zemí – Anglie, Itálie, Německa a Španělska – ale přesto jsem čekal, že Villarreal zde sehraje důstojnější úlohu. Vždyť na rozdíl od Manchesteru City i Neapole měl s touto soutěží poměrně bohaté zkušenosti.
Leccos však naznačilo už předkolo, kde se španělský celek nečekaně natrápil s Odense. Po porážce 0:1 v Dánsku rozhodl o své účasti v hlavní fázi až ve druhém poločase domácí odvety, kdy nastřílel tři branky.
Bez míče to nejde
To však bylo z jeho strany vše. Od té doby prožívá výsledkovou krizi a společně s Otelulem Galati a Dinamem Záhřeb patří mezi týmy, které v letošní Lize mistrů ještě nebodovaly.
Samozřejmě má na tom výrazný podíl rozsáhlá marodka. Kouč Garrido nemůže počítat s kapitánem Marcosem Sennou, autorem zatím jediného gólu ve skupinových bojích Canim, brazilským kanonýrem Nilmarem, argentinským útočníkem Markem Rubenem, novou posilou do obrany Cristiánem Zapatou ani zkušenými záložníky Javierem Camuňasem a Brunem Sorianem. Už jenom taková pohroma by položila na lopatky i celek se širším kádrem.
Největší ranou je však absence Giuseppeho Rossiho. Talentovaný italský útočník byl loni s 32 soutěžními góly nejlepším střelcem mužstva. Jen v Evropské lize se trefil jedenáctkrát a pomohl Villarrealu až do semifinále.
Minulý týden si však vážně poranil koleno a podrobil se operaci. Bude chybět až půl roku a může být rád, když stihne červnové mistrovství Evropy.
V současnosti je pro svůj tým nenahraditelný. Ve středu místo něj na hrotu nastoupil dvacetiletý Joselu, který je v dresu béčka Villarrealu králem střelců druhé ligy. Na mezinárodní úroveň to však nestačí. Přes veškerou snahu se skoro nepotkal s míčem.
Apropó – míč! Španělské týmy jsou zvyklé ho držet a vytvářet si tlak a šance. Soupeř se také marným běháním rychleji unaví.
Jenže u Villarrealu je vše v obráceném gardu. Jeho záloha nepracuje tak, jak by měla. Proti Manchesteru City měl Garridův tým balón na kopačkách jen v 38 procentech hrací doby. V předchozích třech utkáních to bylo v průměru zhruba 46 procent, avšak mozkový trust stejně nic nevymyslel.
Takovým špílmachrem, jakým byl při slavné jízdě sezónou 2005/2006 Juan Román Riquelme, nyní Villarreal nedisponuje.
Nadechnout a zpátky pod vodu!
Ze stadiónu El Madrigal vůbec za poslední léta zmizela pěkná řádka skvělých fotbalistů: Diego Forlán, Nihat Kahveci či Diego Godín.
Naposledy letos v létě odešel mistr světa a Evropy Joan Capdevila do Benfiky Lisabon a především Santi Cazorla do Málagy. Za evropského šampióna z roku 2008 zaplatil bohatý klub 21 miliónů eur. Takové nabídce nešlo odolat.
„Klub potřebuje prodávat a já učinil definitivní rozhodnutí,“ pokrčil rameny šestadvacetiletý záložník.
Znovu se tak potvrdilo, že Villarreal své hvězdy nakonec neudrží. Proto nemůže každoročně konkurovat Realu Madrid a Barceloně. Potřebuje nějaký čas na konsolidaci, aby je jednou zase prohnal.
Transformačním obdobím prochází právě teď, ale ještě to chvíli potrvá. Pokud Rossimu vyjde EURO 2012, jen těžko zůstane. Už letos po něm Barcelona prahla, i když nakonec zvolila jiné posily. Jakmile Rossi odejde, nastane etapa hledání jeho nástupce.
Možná že si vedení na tuhle těžkou práci najme i ostřílenějšího trenéra, jakým byl dříve velmi úspěšný Chilan Manuel Pellegrini. Mladý Garrido sice v klubu začal od píky a všechno si zasloužil tvrdou dřinou, ale scházejí mu zkušenosti.
Aktuální situace je ovšem pro něj dobrou školou. Jednu slabší sezónu mu funkcionáři jistě odpustí. Vždyť i dříve se Villarreal pohyboval po sinusoidě a úspěchy pravidelně střídal s hubenějšími lety.
Až se vylidní marodka, přestane do Žluté ponorky zatékat a může začít další slavná plavba.
„Začátek nebyl takový, jak jsme si představovali, ale stále víc a víc jsme schopni se s tím porvat,“ říká Garrido, který hodně spoléhá na odchovance, jež si sám vypiplal v rezervě.
Tak plnou parou vpřed!
