Kluby Primera División mají v letošní Lize mistrů jen padesátiprocentní úspěšnost. Dva zástupci země mistrů světa a Evropy hladce postoupili do osmifinále, zbylí dva však skončili svou pouť už v základní skupině. To se stalo naposledy před sedmi lety. Kouzlo španělských mušek vyprchává. Bude třeba najít nové afrodiziakum.
Barcelona a Real Madrid patří k nejvážnějším aspirantům na vítězství v letošní Champions League. Oba giganti suverénně ovládli svou skupinu. Katalánci dokonce proti Borisovu předvedli, že i umějí spustit kanonádu i s druhou garniturou.
Jenže Valencie s Villarrealem je nenapodobily. Vypadly už ve skupinové fázi a Žlutá ponorka si dokonce na jaře nezahraje ani Evropskou ligu.
Španělé na mezinárodním fóru začínají doplácet na to, že dvojice nejbohatších a nejmocnějších klubů unikla ostatním o několik délek a nikdo jim nedokáže klást odpor. Hrají si v podstatě svou vlastní soutěž.
V loňském ligovém ročníku nashromáždila mistrovská Barcelona 96 bodů, stříbrný Real 92. Bronzová Valencie za ním zaostala o propastných 21 bodů!
Rok předtím to bylo podobné: první Barcelona 99, druhý Real 96 a třetí Valencie 71, tedy o 25 bodů méně!
Dříve bylo pořadí mnohem vyrovnanější. Například v roce 2000 hrálo o titul šest kandidátů. Rozestup mezi první La Coruňou a šestým Alavésem byl nakonec jen osmibodový.
Z konkurenčního prostředí těžily menší španělské kluby v nejprestižnější evropské pohárové soutěži.
Právě v roce 2000 se v boji o cennou trofej utkal Real Madrid s Valencií, která pak finálovou účast zopakovala ještě o rok později.
O peníze jde až v první řadě
Současný tým Valencie takovou výkonnost nemá. Hlavním důvodem je obrovský dluh, kterým je klub přezdívaný Los Che zatížen už několik let.
Dokonce musel pozastavit výstavbu nového stadiónu Nou Mestalla, který by měl mít kapacitu 75 tisíc diváků – o 20 tisíc více než současný stánek.
To by znamenalo tučnější výtěžek ze vstupného. Ještě však nějakou dobu potrvá, než se Valencie do nového sídla přestěhuje.
Projekt totiž bude po dokončení stát až 300 miliónů eur a na to prezident Manuel Llorente nemá.
V zemi, kde ekonomika už dlouho stagnuje a každý pátý člověk je bez práce, se zkrátka finance shánějí těžko.
Recese se promítla i do sportovní oblasti.
Zatímco Barca a Bílý balet nakupují nejblyštivější světové hvězdy v čele s Cristianem Ronaldem a Franceskem Fábregasem, z Valencie odcházejí opory bez adekvátní náhrady.
Jen za poslední rok a půl musel Llorente pod tlakem hospodářské krize prodat Davida Villu do Barcelony, Davida Silvu do Manchesteru City, Juana Matu do Chelsea a Joaquína Sáncheze do Málagy.
Za tyto čtyři tvořivé a střelecky disponované hráče přiteklo do klubové pokladny 100 miliónů eur.
Vedení klubu však obratem tyto prostředky neinvestovalo do stejně kvalitních akvizic a mužstvo ztratilo svou sílu.
V základní skupině Ligy mistrů tak tým Unaie Emeryho vyhrál jen dva zápasy a skončil třetí. Nestačil na Chelsea ani na Leverkusen, třebaže německý celek za poslední léta zdaleka neměl s touto soutěží tolik zkušeností.
Definitivně se o vyřazení Valencie rozhodlo v úterý večer v Londýně. Hostům nebylo nic platné, že v 66 procentech hrací doby drželi míč.
Chelsea skvěle bránila a co prošlo, pochytal Petr Čech. Navíc měli domácí nebezpečné protiútoky a především díky strhujícímu výkonu Didiera Drogby vyhráli 3:0.
Vypadnutí z Champions League znamená pro Valencii další velkou ránu do krvácejícího rozpočtu. Opět hrozí výprodej a oslabování kádru.
Přesto Emery zůstává optimistou.
„Musíme myslet dopředu, teď nás čeká Evropská liga. Potřebujeme se zvednout a rvát se dál,“ říká čtyřicetiletý rodák z Baskicka.
I jemu však musí dojít, že nůžky mezi dvěma největšími kluby a zbytkem Primera División se teď ještě víc rozevřou. Pokud to takhle půjde dál, mohou Španělé za pár let přijít o jedno místo v Lize mistrů.
Zatím se toho obávat nemusejí, ale letošní výsledky Valencie a Villarrealu by je měly varovat.
