Jakoby o sobě pochyboval. Tak Martin Ručinský působil před čtvrtečním utkáním s Ruskem, kdy dres národního týmu oblékl po devíti letech. Vlastně byl jeho nejistý postoj vzhledem k dlouhé pauze pochopitelný, samotný duel ale ukázal, že zcela zbytečný.
Trenér Vladimír Růžička o 43letého útočníka neměl obavy, samotný lídr Litvínova však váhal, zda bude mezinárodní úrovni stačit. I přesto, že bruslení je jeho devíza. V rychlosti Ručinský problém neměl, ačkoli oproti extralize měl na vyřešení herních situací o dost méně času.
Čím zápas plynul, tím Ručinský získával pevnější půdu pod nohama. Ze začátku se spoluhráči hledal společnou řeč a možná i sebedůvěru.
V první třetině měl puk na hokejce a zbytečně ho ztratil. Ve třetí části už v podobné situaci zachoval chladnější hlavu a křížnou přihrávkou přes celou šířku pásma našel spoluhráče a založil rychlý protiútok.
Své zkušenosti naplno prodal v polovině utkání, kdy si do souboje dvou hráčů dojel pro puk do rohu, udělal s ním tři kroky a před brankou našel volného Simona, který skóroval.
Ručinský nezářil tak, jako v extralize, kde je i ve svých letech čtvrtým nejproduktivnějším hráčem. Dominanci ale od něj nikdo nečekal. Zkušenost a klid ano, což jednoznačně prokázal. A svoji další zbraň – zakončení – ještě pořádně nevytasil.
A o tom, jak splnil úkol v kabině jako lídr, hovoří kolektivní a bojovný výkon a hladké vítězství 3:0…
Související články
