Již delší dobu mě láká téma, které v poslední době hýbe médii. Má, či nemá trenér David Holoubek dostat důvěru a stát se věku 36 let trenérem fotbalové Sparty? Připomíná to věštění z křišťálové koule. A přesto není vedení klubu bez šance, když si to chce rozdat s „vypočitatelnou náhodou“, jak to popisoval svého času velký matematik, profesor Komenda z Olomouce.
Rozhodnutí je na spadnutí, a dost možná, že v den, kdy bude vycházet tento článek, již bude rozhodnuto. Určité informace mám, ale nebudu se o ně opírat. Na tuto volbu mám jasný názor, ale než ho vyslovím, pokusím se napsat pár slov k přemýšlení.
„Holoubek ještě ne“, hlásá titulek tohoto článku a znamená pouze to, že svůj názor ještě v tomto článku nevyslovím, pouze jemně naznačím. V první řadě tento případ ukazuje, jak málo je toho, čeho by se majitel a jeho poradní tým mohl při rozhodování chytit. Různé statistiky, odborné prognózy, modelové případy odjinud, zkušenosti, rady moudrých rádců blednou před životní realitou.
Jde o jedinečný příběh a ojedinělý souběh okolností, jenž se při případném příštím rozhodnutí již nemusí opakovat. Rozhoduje se tady a teď, co platí dnes, již zítra platit nebude. A není to jednoduché rozhodování. Vedení klubu má odhadnout, jak se sociální systém jménem Sparta Praha bude vyvíjet v případě, že hlavním trenérem se stane David Holoubek.
Lidé z vedení musí předpovídat, odhadovat či tipovat. Rozumy těch, kteří nenesou zodpovědnost, jsou k ničemu. Kdo není svázán s rozhodnutím přímou odpovědností za výsledek, by do toho vůbec neměl mluvit.
Vyslovování názorů a činění rozhodnutí, to jsou věru rozdílné disciplíny. Než naznačím dvě cesty, které se vedení Sparty nabízejí, zkusme si říct, co se v trenérském světě změnilo v poslední době a co jsou tradiční trenérské či lidské hodnoty.
Trenér nebo kouč je ten, kdo obcuje s lidmi (řečeno postaru), a to ještě v extrémně psychicky náročných situacích. Je vhodné, když má hráčské zkušenosti, je nutné, aby se ve hře vyznal, je žádoucí, aby měl vědomosti ze souvisejících oborů.
Ale nad tím vším stojí „člověčina“. Nevím, jak bych jinak jedním slovem vystihl, že na straně jedné (trenér) i na straně druhé (hráč) stojí v první řadě člověk a jeho chování. Když čtu paměti velkých trenérů, jako byli třeba Phil Jackson či Alex Ferguson, vychází mi, že byli především excelentními znalci života a že uměli číst a rozlišovat jeho nepatrné odstíny a pracovat s nimi. A hlavně: rozhodovat, když teklo do bot.
V tomto ohledu je Holoubek trochu znevýhodněn, protože přece jenom, ten, kdo má řídit lidi, musí mít něco odžito. A při vší úctě k jeho odbornosti i k tomu, že má možná jistý dar vůdcovství, je nutné poznamenat, že jsou to právě problémy „člověčenské“ či vztahové, které v kritických situacích přicházejí, a k jejich řešení je třeba lidské moudrosti a zkušenosti.
Už jenom první těžké téma: jak sestavit realizační tým, či ponechat stávající? Jedna z nejtěžších trenérských disciplín. Kdo nemá zkušenosti, ani netuší, jak si na tom lze vylámat zuby či dokonce zničit vlastní dílo. Ono se to nezdá na první pohled, ale vybrat správně realizační tým je stejně důležité jako vybrat správné hráče. A v tomto směru bude mít trenér Holoubek minimální zkušenosti, a možná bude pro něho nové uvědomit si závažnost tohoto kroku.
Leč, na trenérském poli se v moderním sportu i mnohé změnilo. Především v oblasti řízení družstva. Dřívější příkazový styl ustupuje tzv. průvodcovskému. Matthew Sparks, trenér tanečníků světoznámého Cirque du Soleil, to trefně vyjádřil na summitu Leaders v Los Angeles jako styl „seržant“ (příkazový). Ten, pokud je krátkodobě používaný, může být i účinný, ale z dlouhodobého hlediska doporučuje styl „zahradník“ (průvodcovský), neboli „coaching by asking“. Zahradník proto, že se nepřikazuje, ale pečuje.
I mnozí z našich trenérů (viz rozhovory s Pavlem Vrbou a Josefem Jandačem v časopisu Coach) již pochopili, že trenér je ten, který sportovce doprovází, a chápou, že úspěch je vždy prvořadě úspěchem sportovce, jemuž, pravda, trenér může zásadním způsobem napomoci.
V tomto směru by mohl mít trenér Holoubek jako mladý člověk výhodu v nezatíženosti tím starým a odumřelým. Jeho schopnost komunikovat (například brilantně pracuje se sociálními sítěmi) by mohla naznačovat v jeho povaze respekt k druhým a hlavně otevřenost. Moderní sport si žádá být příjemným a otevřeným navenek. A nemusí to být laciné. Je přece znám princip zrcadlového efektu: přichází k nám to, co sami vysíláme.
Až vyjde tento článek, bude mít vedení Sparty již zřejmě rozhodnuto. Ale to není podstatné, nechtěl jsem dnešními řádky vyslovovat, zda A či B je správně. Svůj názor na volbu mám ujasněný, napíšu a zdůvodním jej v některém z příštích magazínů.
Jsou v podstatě jen dvě cesty: odvážnější a riskantnější, která může ublížit Spartě i Holoubkovi samotnému, ale může otevřít novou éru; nebo tradiční, jistější, ověřená, ale - řekněme na rovinu - méně progresivnější. Co je v životě jednoduché, že? A vy mi už asi vidíte pod čepici, není-liž pravda?
Související články
