Dnešní sdělení vtělené do nadpisu není nijak objevné. Sice se vzývají sportovní hvězdy, jako jsou Ronaldo, Messi či Crosby, a opakuje se, že osobnost tvoří dějiny, ale přesvědčujeme se i o tom, že dobře fungující tým může být víc. Pro mě vždycky byl a je představitelem tohoto principu fotbalový tým Německa, ale dnes se ho pokusím představit z jiného úhlu pohledu.
Slogan „celek je víc než součet částí“ znamená, že 1+1 za určitých okolností nemusí být 2, nýbrž 2 a ještě něco. Matematika by byla proti, ale život není matematika.
Jen si vezměte například vietnamské obchodníčky v Praze, které v malých obchůdcích a bistrech ani nevnímáte, ale v součtu mohou mít časem nečekanou sílu, která není jen součtem lidí, ale silou pospolitosti. Abychom jednou nebyli překvapeni…
Nejen média hledají v poslední době odpověď na to, proč to ve sportovních hrách už nefunguje jako dřív. Tento deník koná pro osvětu velmi prospěšnou službu tím, že se snaží o vysokou odbornou informovanost, i když je zaměřen bohužel především na fotbal a hokej.
Ale někdy se obecně v médiích uplatňuje ono vysvětlení typu 1+1=2 a to v prostředí sportovních her nejde, poněvadž je to sociální systém, který se tak lehce spočítat nedá.
My zatím nemáme myšlení vytrénované k pochopení sociálního systému jako celku, a nejednou přemýšlíme tak, že rozkládáme problém na prvky a hledáme odpověď tam, kde nemůže být, totiž v jednotlivostech. Chceme to mít prostě ve vzorci.
Takový přístup ale redukuje složitosti života (hry) na dílčí části a nechápe ho jako celek. Je to v podstatě stejné, jako kdybychom věřili, že zlepšením podmínek pro hráče v klubu vyřešíme slabou motivaci pro hru a sebezdokonalování.
Tím nechci ovšem říct, že zlepšení podmínek neovlivní pozitivní klima v klubu. Snad si rozumíme… Jenže laciná cesta k hledání odpovědi není ta nejmoudřejší ani nejúčinnější. Chápání komplexních systémů není snadné a nedá se mu rychle naučit. Uvažování v souvislostech a protikladech totiž bolí, protože průběžně likviduje rychle se nabízející a svůdná řešení. Většině lidí je vzdálené a je jim bližší způsob uvažování „příčina - následek“, které zachycuje pouze okamžité účinky a na předpoklady, z nichž vychází, zapomíná.
Například je možné slyšet: fotbalisté jsou neúspěšní, protože mají v hlavě na prvním místě peníze a svou image. Možná je to zčásti i pravda, ale hned se ptám: A Ronaldo snad ne? Ten nemá v hlavě peníze a svůj mediální obraz? Nevím, jaký je jeho postoj k penězům, ale svou image si rozhodně bedlivě hlídá. Vidíte, a přesto je jedním z nejlepších fotbalistů světa.
Systémové uvažování znamená mj. učit se nepřímým způsobem ze situací, zdůvodňovat získané poznání a dokázat ho uplatňovat i do situací nově přicházejících. Zjednodušené vnímání komplexních systémů vede k jednoduchým závěrům typu: když odstraním problémovou část, bude vše vyřešeno. Jenomže živé systémy mají schopnost učit se a mění se za pochodu.
Chápat věci v souvislostech a protikladech znamená je žít. Trenéři a experti musí přestat na události pouze reagovat, ale musí se stát jejich tvůrci. Je žádoucí a dokonce nutné číst a vzdělávat se. Inspirovat se. Je dobré věci diskutovat a konzultovat, ale v hlavní roli stojí životní poznání. Život se musí nikoliv užít, nýbrž prožít. „Užít“ znamená reagovat a brát, co je k dispozici, kdežto „prožít“ znamená tvořit. Teprve v prožitku je poznání, někdy i nepříjemné, a to se jinde nakoupit nedá. Děje se to s radostí i euforií, s bolestí i strastí, ale je to autentické.
A jak to souvisí s 1+1=2? Tak, že 1+1=2 nás naučili ve škole. Věcně je to správně. Ale je to pouze jeden úhel pohledu. Existuje i jiný, a to, že celek není jen součtem jednotlivostí. Pokud to budeme ignorovat, zajistíme si možná matematickou jistotu, ale životně zůstaneme v nejistotě nebo v iluzi. A hra je život. Kdo to nebere na vědomí, měl by se uchýlit spíše na vědeckou či akademickou půdu. Tam jde o důkazy.
Život a hra nabízí výzvy a otazníky, ne důkazy. A ještě něco: každý, kdo dokáže myslet v souvislostech a protikladech, musí přiznat, že sociální systém řídí leckdy i sám sebe, díky schopnosti sebeorganizace a sebereprodukce. Pokud chceme kultivovat své myšlení, a ve sportu nám nic jiného nezbývá (jen peníze to nespraví), měli bychom zároveň kultivovat pokoru a trpělivost.
Správné fungování systému je totiž harmonické, rovnovážné a vyhýbá se extrému. Když se pohádáte s partnerkou (a to je sociální systém stejně jako fotbalový manšaft), může to někdo řešit netrpělivostí a udělá zásadní rozhodnutí předčasně. Jiní jsou zase příliš bojácní a zůstávají v nepříjemných stavech a situacích kvůli strachu z nejistoty ve smyslu „lepší je nepříjemná současnost než neznámá budoucnost“.
Jenomže život nám nedává jinou šanci, jak to vyřešit, než nevydat se lacinou cestou typu 1+1=2, nýbrž se s tím problémem prostě trápit a prožít ho. Zahrnout do svého myšlení všechny dostupné souvislosti, myšlenky, fantazie, touhy, pocity a emoce. Pozorovat a zároveň si klást otázky. A to vše navíc bez záruky úspěchu. Je to nikdy nekončící, každý den znovuobnovovaný, ale vzrušující proces.
Související články
