Volila jsem sama sebe, přiznala Hejnová, nejlepší atletka Evropy
FOTO, VIDEO | Velký galavečer si v estonském Tallinnu užila překážkářka Zuzana Hejnová. Životní sezona bez jediné porážky jí jako teprve třetímu Čechovi v historii vynesla vítězství v anketě o nejlepší atlety Evropy. Vítězný pár utvořila s ukrajinským výškařem Bohdanem Bondarenkem.
Jak se poslouchá, že je Zuzana Hejnová nejlepší atletkou Evropy?
„Je to hezké, fakt jsem nikdy nečekala, že bych mohla takovou cenu získat, hrozně si toho vážím. Vím, že to není zadarmo, ale za celosezónní dřinu. Potkala jsem tu spoustu lidí, kteří tuhle cenu získali, je hezké patřit mezi ně.“
| ČEŠI JAKO ATLETI EVROPY |
| 1996 Jan Železný 1999 Tomáš Dvořák 2000 Jan Železný 2013 Zuzana Hejnová |
Zkoumala jste, do jak vybrané společnosti jste se vítězstvím v anketě dostala?
„Potkala jsem Gabrielu Szabóovou (rumunskou vytrvalkyni – pozn. red.), která se pak ve stejném roce i světovou atletkou roku…“
V letošní anketě o nejlepší atletku světa máte ale tvrdou konkurenci v podobě jamajské sprinterky Shelly-Ann Fraserové-Pryceové…
„Přesně tak, ta byla bezchybná, vyhrála tři zlaté na mistrovství světa v Moskvě, dvakrát Diamantovou ligu, ta je jasnou favoritkou. Pro ni bych hlasovala i já.“
„Seděla jsem u stolu se Sergejem Bubkou. Bylo to zvláštní, poprosila jsem ho podpis a on se smál, že by měl spíš podpis chtít on ode mě.“ (smích)
Jak to skončilo?
„Jen já mám jeho podpis. Moc na to nejsem, že bych atlety obcházela, nikdy jsem podpisy nesbírala. Ale teď to bylo dané i tím, že tu se mnou je přítel Honza a pro něj byl Bubka vzor, takže to bylo tak trochu pro něj.“
Jak se vám slavnostní večer líbil?
„Bylo to moc hezké, takové uvolněné, rychlé, za čtyřicet pět minut bylo hotovo. Pak jsme se bavili ještě u večeře, byl to hrozně milý, hezký večer. Skončilo to docela pozdě, pak už jsme šli do hotelu.“
Byla jste hodně nervozní, když jste si v modré róbě šla na pódium pro ocenění?
„Byla, hrozně. Víc než u nás na Atletovi roku. Bylo to dané tou angličtinou, byla tam spousta vysoce postavených lidí a všichni mluví skvěle anglicky, já na projevy nejsem moc zvyklá…“
Měla jste vítěznou řeč připravenou?
„Měla jsem to trochu připravené. Říkali všem, na co se zeptají, aby tam člověk nestál a nevěděl, co říct. Trochu jsem si připravila, co chci říct.“
Co říkáte na to, že jste teprve třetí českou atletkou po oštěpaři Janu Železném a desetibojaři Tomáši Dvořákovi, který tuhle prestižní anketu vyhrál?
„Nevěděla jsem to. Zjistila jsem to, až když jsem viděla ten seznam vítězů. Byla jsem překvapená, myslela jsem, že vyhrála i Bára Špotáková. Mám samozřejmě radost, že patřím mezi těch pár, kterým se to povedlo.“
Vzpomínali jste s Tomášem Dvořákem, který se galavečera v Tallinnu účastnil rovněž, na jeho vítězství z roku 1999?
„Vzpomínali jsme. Bylo to tehdy v Gentu (během halového mistrovství Evropy 2000 – pozn. red.) a on měl den před závodem. Jen ho vyhlásili, ani nestihl večeři a šel se chystat na závod. Teď už to vyhlášení je na jiné úrovni.“
„Dala jsem sebe, protože si myslím, že jsem měla opravdu stabilní výkonnost a zasloužila jsem si to. U chlapů jsem nevěděla, jestli to dát Bohdanu Bondarenkovi nebo Mo Farahovi. Myslím, že nakonec jsem zvolila Faraha, protože vyhrát pětku i desítku mi přijde neuvěřitelná kombinace.“
Napadá vás, co jste letos mohla udělat pro výhru víc?
„Nenapadá mě nic, co by mohlo být lepší. Samozřejmě některé závody jsem mohla běžet rychleji, ale beru to tak, že jsme všechno vyhrála, i když to třeba nebyl na mě ideální běh. V danou chvíli jsem běžela nejlíp, jak jsem mohla. Snad jen ten svěťák… Ale o tom se vůbec nedá spekulovat. Na začátku sezóny jsem od něj byla vteřinu, teď půl, ale pořád je to strašný kus cesty.“
Kam si vítěznou trofej vystavíte?
„Ještě jsem o tom nepřemýšlela, moc místa už není, nějak rychle se to rozrůstá.“ (smích)
S vaší tréninkovou skupinou v pondělí odjíždíte na soustředění do Tater, stihnete ještě nějakou oslavu?
„Oslav bylo dost! Už začíná být potřeba brát vážně trénink a zase se dostat do toho tréninkového cyklu.“
