Tohle byl krok do světové špičky. Jakub Holuša v pátek v Monaku zaběhl patnáctistovku za 3:33,36 minuty, zlepšil národní rekord o masivních devět desetin sekundy a spravil si náladu po nešťastném ME v Amsterdamu, kde ho rozhodčí diskvalifikovali v rozběhu.
V Amsterdamu mohl Holuša vyhrát a zklamání se ho chvíli drželo. Do Monaka se mu ani moc nechtělo, ale nakonec nelituje. V Monaku pádil se světovou elitou a potvrdil svoji výjimečnost na kontinentu, prohrál jen s evropským rekordmanem Mo Farahem.
„Pocity jsou stále smíšené. Kdybych to běžel kdykoli jindy, radoval bych se asi víc. Jsem pořád plný smíšených pocitů,“ líčí Holuša. „Ale mám z toho obrovskou radost. Kvůli tomu člověk trénuje, dokazuju, že mám opravdu na velké výkony. Je to o tom dostat se do dobrého závodu, trefit formu a podmínky. Všechno se sešlo. 3:33 je už neskutečný výkon, o tom každý mílař sní. Je to extratřída. Zařadil jsem se mezi světové běžce.“
Čas pod hranicí tří minut a 34 sekund je skutečně hranice mílařské první ligy. V Monaku sice Holušovi národní rekord stačil na osmé místo, ve finále olympiády v Riu se ale takhle rychle téměř jistě nepoběží. Holušův páteční výkon by na třech posledních Hrách stačil na medaili.
„Já si troufám říct, že pod 3:33 se ve finále běžet nebude. Je otázka, jak budu stačit, jak vydržím. Kdybych se do finále dostal, což je pro mě sen, jsem připravený na to se poprat o finálový úspěch,“ líčí Holuša, jehož předností je výtečný finiš, kterým mu málokdo ze světové špičky může konkurovat. Pokud se v Riu poběží taktický závod v pomalejším tempu, má šanci.
„Bude důležité být připravený na to, že z pomalejšího závodu, s obrovsky rychlým závěrečným kolem, s mojí formou a sílou v závěru, se může dít všechno. Nepředbíhejme, ale pro mě je to vzpruha,“ říká Holuša, kterého teď čeká třítýdenní vysokohorské soustředění v Itálii.
Rozhovor s Jakubem Holušou čtěte v pondělním vydání deníku Sport
Související články
