Čechoslováci tehdy bydleli hned vedle sídla izraelského týmu na Connollystrasse 31. Když mír olympijských her v Mnichově v září 1972 zničily výstřely vražedného arabského komanda, trojskokan Václav Fišer ale klidně spal. Po probuzení se všechno změnilo. „Bylo to dramatické. Byl to jeden z prvních teroristických činů na velké sportovní akci,“ vzpomíná Fišer na startu multisportovního mistrovství Evropy, které v bavorské metropoli připomíná půlstoletí výročí Her.
Dodnes ho trápí, že tehdy pokazil kvalifikaci. Trojskokan Václav Fišer, pozdější dlouholetý reprezentační šéftrenér, měl sice životní formu, jel ale brzy domů. Tenkrát v Mnichově se ale staly mnohem horší věci. Útok komanda s názvem Černé září stál život pěti izraelských sportovců, šesti trenérů a jednoho německého policisty. Atentát navždy změnil atmosféru olympiád.
Jak na tu smutnou událost vzpomínáte?
„Nemůžu říct, že jsme něco zažili, přestože jsme bydleli vedle v baráku. Nic jsme neslyšeli, dobře jsme spali. Všechno jsme zjistili až ráno, kdy nám to bylo zprostředkováno.“
Jak jste na zprávy o útoku reagoval?
„To byl šok, samozřejmě. Měli jsme trochu strach, jestli se nebude něco dít.“
Jak se změnila nálada ve vesnici?
„Postavili nám do vjezdu do vesnice obrněný transportér. Zvýšily se kontroly dovnitř, ven. Teď už je to běžné, rentgenuje se deset metrů před bránou. Tam to zavedli až tehdy, to už bylo pozdě.“
Báli jste se, co bude dál?
„No tak to jo. Byla tam taková nervozita ze strany bezpečnostních složek. To vás samozřejmě ovlivní, když jdete do vesnice okolo obrněného transportéru. Tam se dřív chodilo tak, že jste mávnul akreditací, nebo ani nemávnul. Teď byly prohlídky, prohlížela se zavazadla, což se dnes dělá běžně.“
Vnímali jste diskuzi, jestli by měla olympiáda pokračovat?
„To se k nám ani nedostalo. To jsme si přečetli někde v novinách. Jestli si dobře vzpomínám, chodily nám naše noviny. Takže jsme měli informace z našich novin a samozřejmě z televize, tam to jelo na plné pecky.“
Jak se chovalo vedení československé výpravy?
„Tenkrát se to řešilo, udělala se schůze, nabádalo se k opatrnosti. Jak můžete být opatrný, když vám někdo v noci vleze se samopalem do bytu… Samozřejmě se to řešilo.“
Váš závod se konal těsně před atentátem, jak na něj vzpomínáte?
„Já na to mám takovou blbou vzpomínku, protože jsem na tom byl hodně dobře, ale prostě se mi to nepodařilo. Já si pamatuju, jak jsem si furt říkal, že nesmím být nervozní. Hlavně nebuď nervozní! Jenže já jsem byl tak klidný, že jsem se ani nevyhecoval. Spoustu závodů jsem samozřejmě zapomněl, ale tenhle si pamatuju dobře. Skákal jsem ve druhé skupině a hodně foukal vítr. Áčko se protáhlo, my jsme seděli v call roomu. A seděli a seděli… Potom nás vypustili, skočil jsem bídu, byl jsem osmnáctý.“
Byl jste hodně zklamaný?
„Druhý den jsme šli s (výškařem) Jarisem Alexou na trénink a já si tam v pětiskoku z místa skočil doživotní osobák. Trenér Plischke mě pak vezl autem, tak jsem se stavil v rodných Klatovech a na Velké ceně jsem skočil do dálky 776, doživotní osobák. Připravený jsem byl dobře, ale na olympiádu vzpomínám nerad. Byl to závod, který se mi nevydařil.“
Jak vzpomínáte na evropský šampionát před dvaceti lety, kdy jste se do Mnichova vrátil ve funkci šéftrenéra?
„Bydleli jsme ve stejné olympijské vesnici, což bylo zajímavé. Když jsme do olympijské vesnice přijeli, tak je fakt, že jsme se dívali, kde jsme bydleli tenkrát, a kde se to vlastně přihodilo. Já jsem si na to vzpomněl.“
Navštívil jste od té doby někdy Olympijský stadion?
„Byl jsem tam asi před třemi lety s manželkou. Tam po mně paní chtěla asi deset euro vstup. Tak jsem se jí pokoušel marně vysvětlit, že jsem tam v roce 72 závodil a chtěl bych manželce ukázat doskočiště a sektor. Nepustila mě, tak jsem řekl, že tam nepůjdu.“
Pojedete se podívat příští týden na atletiku?
„Ještě nevím, nejsem úplně rozhodnutý. Ale je to za humny…“
Co čekáte od českého týmu?
„Rozhodně, že to bude lepší pohled než na světě, tam to bylo tristní. Udělat tři finálová umístění, z toho dvě osmá místa… I když ta osmá místa byla dobrá, ale mělo jich tam být víc. Zachránil to Kuba Vadlejch, jako na olympiádě. Jede tam velká výprava, bude hodně těch, kteří nepostoupí. Ale doufám, že se něco povede. Na světě to byly šílené výkony, s tím se nedá závodit. Nevím, kde se to v těch lidech bere… Evropa je pro nás přijatelnější. Nemusí to být rovnou nějaká finále. Stačí, když tam přijedou a zazávodí na nějaké dobré úrovni, okolo nominačního výkonu.“
Co se stalo na olympijských hrách v Mnichově 1972
Arabské teroristické komando z organizace Černé září vniklo 5. září do olympijské vesnice, zabilo jednoho izraelského sportovce a jednoho trenéra. Dalších devět členů týmu vzalo jako rukojmí a požadovalo propuštění 234 Arabů vězněných v Izraeli. Večer atentátníci s oběťmi nastoupili do vrtulníků a přistáli na letišti Fürstenfeldbruck. Zvláštní jednotka německé policie se pokusila rukojmí osvobodit, ale teroristé vrtulníky vyhodili do vzduchu. Celkem zahynulo pět sportovců, šest trenérů, jeden policista a pět palestinských teroristů.
Témata:
olympiáda, mnichov, atentát, masakr, Československo, šéftrenér, trojskok, 1972, mistrovství evropy, sport, olympijský stadion, Jakub Vadlejch, skok do dálky, Olympijské hry, Evropa, FC Bayern München, Izrael, trenér, atletika, Mistrovství Evropy ve fotbale, Václav Fišer, olympijská vesnice, Černé září, Sport na Heureka.cz
Související články
