Solidní, ale nikoli hvězdný výkon 8374 bodů, karambol ve výšce s tragickým výkonem 194 centimetrů i drtivý nástup mladé vlny. Problematický vývoj víkendového desetiboje v Götzisu a konečné čtvrté místo však nevzaly desetibojaři Romanu Šebrlemu naději.
Český desetibojař věří, že až se budou v srpnu na mistrovství světa v Berlíně rozdělovat medaile, bude u toho.
Jak závod hodnotíte?
„Byl bych blázen, kdybych byl spokojenej. Takhle to pro mě vypadá relativně hrozivě. Ale na druhou stranu, mít sto padesát až dvě stě bodů ve výšce, byl bych na jiných bodech. A to už vůbec nemluvím o tom, že je to pak úplně jiný hec. Nejenom na patnáctistovce.“
Znamená to, že už vám v závěru chyběla motivace?
„Aniž bych chtěl, po výšce to byl pro mě jiný závod. Před deseti lety by se mi to asi nestalo. Ale teď už potřebuju jít na vítězství, abych motivaci udržel.“
Souvisí to s tím, že jste byl dřív zvyklý pořád vyhrávat?
„To ne. To se může stát. Když se podívám zpátky, je zázrak, co jsem všechno vyhrál. Byly to výborný roky. Musím si taky uvědomit, že na prvních závodech už asi nikdy nebudu dělat velké výkony. Doufám, že to bude stoupat, za tři týdny se zlepším v Kladně a v Berlíně bude vrchol.“
Nemrzí vás přeci jen třetí místo, které vám uklouzlo až v závěrečné patnáctistovce?
„Ani ne. Mně už to pak přijde stejný. Tady jsem si to fakt neprohrál na konci, ale ve výšce. Soupeři běželi na začátku hrozně rychle. Říkal jsem si, buď to přepálili, nebo je to v háji. Neběžel jsem na krev, ale neběžel jsem dobře. Když jsem takový čas běžel dřív, říkal jsem si, že ještě zvládnu dvě kola. Teď jsem běžel skoro naplno. Hrozný…“
Co vám Götzis napověděl pro mistrovství světa v Berlíně? Můžete tam bojovat o medaili, nebo dokonce o zlato?
„Já jsem o tom přesvědčenej! Kdybych tady tu výšku jen pokazil… Ale tohle byl vyloženej krtek. V rozeskakování jsem skočil 206 centimetrů a v závodě pak skončím na dvou metrech. A najednou je to sto dvacet bodů jinde. A to se pak jinak závodí.“
V minulosti jste měl ale před ostatními výkonnostní náskok. Nepřijde vám, že teď jste jen jedním z mnoha závodníků, kteří mají šanci na medaili?
„To bylo vždycky tak, akorát jsme to nikdy nepokazil. Bylo to taky o štěstí. Ve výšce jsem se mohl na jednom pokusu chytnout a skočit vysoko. To už se mi několikrát stalo, že jsem se zachraňoval třetím pokusem a pak jsem skákal dál.“
Z různých příčin se vám už ale pět let nedaří vrátit se na hranici 8800 bodů, kde se medaile jistě rozdělují…
„Pořád tvrdím, že jsem na tenhle výkon připravený. Do svého plánu jsem si dokonce v Götzisu napsal 8880 bodů. Ale tady jsem to udělat nemohl. Na slunci bylo akorát, ale ve stínu byla zima a foukal špatnej vítr. Já už potřebuju mít větší pohodu než ti mladí kluci. Uvidíme, jak se zvednu v Kladně.“
