Pokud jste v posledních dnech viděli někoho venku pobíhat v trenkách nebo krátkých elasťácích, nemusel to být žádný šílenec a podivín. Spíše běžec, pro něhož patří teploty lehce nad nulou k těm nejpříjemnějším. Ne každému se totiž líbí trénovat nebo dokonce závodit na sluníčku. Ani mně ne.
Zaběhnout dobře maraton vyžaduje řadu věcí: adekvátní trénink, formu, rozumnou taktiku, zdraví, – a dobré počasí. Bohužel je to jediná věc, kterou neovlivníme. Ani naplánováním závodu na vhodný termín. Kolik rozpálených maratonů se už v dubnu i říjnu konalo...
Když máte dobře natrénováno, ale ve stínu je pětadvacet stupňů (a víc), bohužel z toho jen málokdy vypadne kloudný čas. Několikaměsíční příprava je fuč. A běžet další maraton na plné obrátky nemůžete hned za dva týdny.
Tělo je po něm i tak vyšťavené a odrovnané, po dvou třech hodinách na slunci jsou napáchané škody na nebohém lidském organismu ještě větší.
Proto se jen usmívám, když v televizi slyším komentátora, jak při pohledu na prosluněné město říká, že běžci dnes mají skutečně štěstí na pěkné počasí. Kdepak, maraton není fotbal nebo tenis.
Každý má hranici ideálního běžeckého počasí jinde. U mě leží na deseti stupních (a bezvětří, pochopitelně), možná ještě o něco níže. Maratonský i půlmaratonský osobák jsem si zaběhl v den, kdy jsem se na startu klepal zimou jako ratlík. V chladném počasí se člověk tolik nepotí, tepová frekvence neletí rychle nahoru, únava přichází později. Ideál.
Při tréninku můžete naštěstí alchymii s počasím hodit za hlavu. Před letními vedry se dá aspoň částečně schovat ve stínu lesa a běhat můžete jít v libovolný čas. Brzy ráno, případně večer.
Trénink v dešti také není k zahození – pokud tedy zároveň není vlezlá zima a nepříjemný vítr. Je to dobrý test odolnosti, navíc z cest zmizí rušivé a obtěžující elementy, jako jsou cyklisté, bruslaři nebo pejskaři. Čerstvě napadaný sníh zase šetří klouby.
Běhat se dá zkrátka v každém počasí, jen na to musíte být připraveni. Ve vedru nemá smysl se pouštět do dlouhých vysilujících štrek, v zimě na kluzkém povrchu se zase nedá trénovat rychlost. Překážkou pro plnohodnotný trénink není ani tma.
S čelovkou sice vypadáte jako horník, který zabloudil do lesa, ale důležité jsou odkroužené kilometry, ne?
Nejvíce mě počasí dostalo před pár roky při maratonu v Berlíně. Všechno, co se proti mě mohlo spiknout, se sešlo dohromady. Sotva doléčená viróza, z ní vyplývající žaludeční problémy a především vedro.
První polovinu jsem ještě zvládl celkem důstojně, zbytek trasy pod zářijovým sluncem se blížil peklu. Studený pot, střídání stínu a výhně, srdce rozbušené na maximum.
Asi nikdy mi nebylo hůř. Moje zkřivená tvář zaujala kameramana ARD natolik, že jsem si vysloužil detailní záběr. Prostě typický mediální hyenismus.
Související články
