Redaktor Blesku: Paráda! Porazil jsem Nedvěda
Byla to výzva jako hrom: Bývalá fotbalová superstar Pavel Nedvěd (37) na startu Pražského půlmaratonu. K vytrvalostnímu běhu mám rozhodně blíž než proslulý fotbalista, a tak jsem si před startem věřil. Přesto jsem dal »Méďovi« šanci – měsíc na olympiádě ve Vancouveru mě kvůli nedostatku pohybu a záplavě fast foodů proměnil v chodící Big Mac. A on jí skoro na jedenadvacet kilometrů dlouhé trati využil.
Zatímco Nedvěd před závodem hovořil o času kolem dvou hodin, můj cíl byl o půl hodiny lepší. To jsem se ale pěkně přepočítal! Na takhle dlouhých tratích je nesmírně důležité nepřepálit začátek. Věděl jsem to já, věděl to i Pavel Nedvěd, ale splnil to jen jeden z nás. A já jsem to nebyl.
Už na pátém kilometru na Albertově jsem věděl, že tenhle závod bude hodně bolet a že budu rád, když se doplazím do cíle. „Parádně jsme si to užili. Koukali jsme na Prahu,“ vykládal později Nedvěd v cíli. Zatímco on i jeho fotbaloví kamarádi, kteří ho doprovázeli, se stíhali kochat, já trpěl.
V půlce závodu jsem měl na bývalé eso Juventusu náskok kolem dvaceti minut, ale krátce poté jsem musel poprvé přejít do chůze.
Druhá část Druhá část půlmaratonu vede běžce Holešovicemi do Libně, kde se otáčí zpět. Já jsem se už také otáčel – únava mě donutila přejít k indiánskému běhu (střídání běhu a chůze) a bál jsem se, že už je Nedvěd v závěsu.
Jen jsem čekal na moment, kdy se kolem mě mihne blonďatá hříva, dostanu »tělíčko« a se slovy „kdo leží, neběží“ mi ukáže záda. Síly si totiž rozvrhl daleko lépe něž já a mohutně stahoval.
Jenže mu to nestačilo. A to jsem poslední kilometry tlačil jen silou vůle. Náskok, který jsem si udělal na začátku, byl dostatečný. S časem 1:42:10 jsem Nedvěda porazil o více
než sedm minut.
Přesto je před jeho výsledkem 1:49:44 nutné smeknout – jako fotbalista nenína takové běžecké porce zvyklý. Z tohoto borce bude ještě velký maratonec
