Nedávné čtyřiadvacáté narozeniny prý jamajský sprinter Usain Bolt oslavil v klidu, ale byly doby, kdy se bavil v klubech každou chvíli do šesti do rána. „Kdyby se za paření rozdávaly medaile, vyhrál bych všechny,“ připouští nejrychlejší muž světa ve své knize Usain Bolt: 9,58. První z jeho dvou biografií vyjde příští týden a ukázky z ní přinesl britský list The Sun.
V pubertálních letech byl jamajský sprinterský talent Usain Bolt doma v Trelawny pod přísným dohledem táty. „Držel mě pevnou rukou, jen málokdy mě nechával jít ven. A když nastala ta výjimečná situace, dal mi tak brzkou večerku, že veškerá zábava se stejně rozjela až potom. A když jsem se nevrátil, přišel trest,“ popisuje trojnásobný olympijský vítěz a mistr světa.
Jakmile se Bolt jako sedmnáctiletý kluk přestěhoval do metropole, jeho život najednou ztratil pevný otcovský řád. „Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Svoboda. Kdyby se rozdávaly medaile za paření, vyhrál bych všechny,“ líčí ve své první biografii. „Pařil jsem pořádně od sedmnácti do dvaceti let. Moje noci venku nezačínaly před jednou a nekončily před šestou ráno. Když jste mladí, neobáváte se ničeho. Když jsem měl dobrý den, dal jsem si pár lahví Guinnesu a stejně šel ráno na trénink.“
Jenže nebyl žádným neznámým mladíkem. Už v roce 2002 pobláznil Jamajku vítězstvím na dvoustovce na juniorském mistrovství světa v Kingstonu. Ovšem jeho kariéra se zasekávala. „Nebylo to ale kvůli mému životnímu stylu, nýbrž kvůli zraněním. Ale zašel jsem asi příliš daleko a dal kritikům hůl, se kterou mě mohli bít. Ovšem nelituju toho, udělalo to ze mě toho, kým jsem.“
Bolt vzpomíná, jak se po jeho posledním místě a zranění ve finále dvoustovky na mistrovství světa 2005 na Jamajce říkalo, že si za odpadnutí nechal zaplatit. Vlna kritiky jej čekala také o rok dříve po Hrách 2004, kde nepostoupil z rozběhu na dvoustovce.
„Olympiáda v Aténách pro mě byla moc brzo. Nevzrušovalo mě tam jet. S tím, jak jsem byl připravený, jsem stejně nemohl vyhrát,“ líčí Bolt. „Mohl jsem postoupit z rozběhu dál, ale nezajímalo mě to, neměl jsem na to srdce. Do cíle jsem dobíhal na pátém místě a mohl jsem předstihnout čtvrtého, jenže jsem se nenamáhal.“
Bolt zjistil, že si nerozumí s tehdejším trenérem, a tak se obrátil na Glena Millse, který jej dokázal obrousit. „Diskutuje, nebaví se s vámi jako učitel s dítětem.“ Millsovi se nezdála Boltova častá zranění, a tak jej poslal na
Ovšem kouč Boltovi nechává volnost. „Jamajka je takový typ společnosti, kde se všechno může udělat zítra. Já na tom nesu stejnou vinu jako ostatní. Trenér rozumí tomu, že jsem líný a že můžu zmeškat trénink. Nenaštve se na mě. Pokud chybím víc než den, volá mi. Ale když mi řekne, abych zabral, udělám to, i když to znamená měsíc bez party.“
Pod Millsovým vedením se stal nejrychlejším mužem světa a také nejlépe placeným atletem současnosti. Díky výkonům i showmanství se na něj upírá pozornost celého světa. A tak když je toho na něj moc, vrací se do Trelawny, do místa otcova přísného režimu. „Je tam klid, pomalejší tempo života. Jdu za tetou, za babičkou, potkám se s kamarády. Hrajeme na verandě domino, dokud není tak chladno, že už se tam nedá sedět. Domino mě nikdy nenudí, můžu hrát šest hodin bez problémů. Spousta Jamajčanů je dominem posedlá. Život nemůže být jednodušší.“
Témata:
Související články
