Až v neděli v brněnské hale dojde na souboj o prvenství ve skupině EuroBasketu českých lvic a belgických koček, které pod bezednými koši obhajují titul, bude u toho i jedna z nejlepších hráček současnosti. Emma Meessemanová (32) je pozoruhodný příklad toho, že když se spojí geny a touha něčeho dosáhnout i přes určitý hendikep, tak lze vyšplhat až ke hvězdám. Tohle je příklad holky z malého městečka nedaleko Brugg, která pobláznila zemi ženským basketbalem.
Její maminkou je Sonja Tankreyová. Pro našince nepříliš známé jméno, ale jedná se o nejlepší basketbalistku Belgie pro rok 1983, která dodnes platí za ikonu ve své zemi. Když se její dcerka Emma odhodlala, že se vydá stejnou cestou v dětství, nikdo netušil, že svou matku překoná měrou vrchovatou.
Začátky tomu totiž nenasvědčovaly. Rodiče si všimli, že jejich ratolest nereaguje na podněty kolem jako jiné děti, působila mnohdy nevšímavě a s opožděnými reakcemi. Hloubkové vyšetření odhalilo, že Meessemanová trpí padesátiprocentní nedoslýchavostí obou uší. I tak začala hrát v pěti letech basketbal a vydala se na cestu své maminky.
„Nikdy na mě doma netlačili, že musím hrát. Dokonce jsme se na začátku mé kariéry s matkou jasně dohodly, že pro dobro rodiny mě nikdy nebude trénovat, ale vždy zůstane jen maminkou,“ řekla Meessemanová. To bylo v jejích šestnácti letech, kdy si odbyla debut mezi belgickou ligovou elitou. A čím byla slavná pivotka starší, tím lépe nedoslýchavost snášela.
Hendikep proměnila ve výhodu
„Postupně jsem tento hendikep proměnila vlastně ve výhodu, protože mě nutí se lépe soustředit,“ prohlásila nedávno v belgických médiích. Naslouchátka jsou tak pro ni zcela standardní vybavení pro běžný život i na palubovku.
Bojovala však ještě s dalšími pochybnostmi. Meessemanová je skutečně v Belgii prvotřídní sportovní celebritou. Porovnávali bychom téměř neporovnatelné, ale v českých končinách bychom to mohli srovnat se zájmem o Martinu Sáblíkovou, Ester Ledeckou či Evu Adamczykovou.
Každé vyjádření Meessemanové tak není jen výkřikem do prázdna. Kromě nedoslýchavosti bojovala i s přijetím sebe sama. Říká, že basketbal jí vlastně prokázal v životě službu, aby se měla ráda. „Díky basketbalu jsem sebevědomější i v osobním životě. Říkala jsem si, jsi přece dívka a jsi tak moc vysoká. Bez basketu bych se hůře snesla sama se sebou a svým tělem“ prozradila v jedné z otevřenějších promluv 193 centimetrů vysoká basketbalistka.
Jeden by si až řekl, že tohle musí být průbojná žena, která si šla tvrdě za svým i přes mnohé pochybnosti. Kdepak. Meessemanová je v Belgii známá také tím, že je skromná a někdo by mohl říct, že dokonce plachá. Když se tedy v roce 2013 jako devatenáctiletá vydala dobýt americkou WNBA, byla ve stresu
„Přesně si pamatuju na můj první den, kdy jsem dorazila do Ameriky. Musela jsem jít do posilovny a pak byla týmová večeře. Přišla jsem tam a viděla všechny ty lidi. Měla jsem z nich takový strach. Některé jsem znala třeba jen z fotek na internetu a ten vám o nikom neprozradí, že je milý,“ vyprávěla belgická hvězda a záhy pochopila, že se obávala zbytečně.
Pod svá křídla si ji vzaly dvě veteránky Mo Currieová a Michelle Snowová. Jak sama říká, obě dámy jí usnadňovaly život i mimo palubovku.
Meessemanová strávila v týmu Washington Mystics bezmála sedm let a na letní ligu se vrátila do zámoří ještě v roce 2022 do celku Chicago Sky. To je dlouhá doba na ustrašené děvče, které se bálo jít na týmovou večeři, co říkáte? Její kariéra ale mezi oběma americkými body pokračovala v úplně jiném světě.
Ruské rubly z ní a dalších hvězd vyrobily ve Spartaku Moskva, ale hlavně následně v Jekatěrinburgu nejlepší tým v Evropě. Meessemanová šestkrát vyhrála Euroligu, z toho pětkrát za ruský klub. Chvíli poté, co Rusko v únoru 2022 vtrhlo na Ukrajinu, se rodačka z Ypres vydala právě do Ameriky a posléze se upsala Fenerbahce. S tureckým celkem vyhrála loni svůj šestý euroligový grál. A sedmý zatím nepřidala. Možná si pamatujete, jak její Fenerbahce v semifinále Final Four přejely dámy z USK Praha. Tehdy Meessemanová neměla svůj den.
Jinak je ale řeč o basketbalové celebritě, která se v neděli postaví české družině na ME v boji o prvenství ve skupině a tedy lepší výchozí pozici pro play off. Chcete ještě větší důkaz o její výjimečnosti?
Mezi všemi trofejemi dvě vyčnívají. S Belgií dosáhla na historické zlato z ME 2023, což byl její velký profesní sen. Zároveň je ale tato dáma, jež se narodila ve stejný rok i den jako její krajan a fotbalista Romelu Lukaku, dosud jedinou Evropankou, která získala ocenění pro MVP finále WNBA.
Stalo se tak v roce 2019, kdy dotáhla Washington k celkovému titulu. Cena pro nejužitečnější hráčku finále play off se uděluje od roku 1997, k dnešku ji kromě amerických hvězd získaly jen Australanka Lauren Jacksonová (2010) a Jonquel Jonesová (2024). Ta má sice bosenské občanství, ale je to Bahamka.
Meessemanová je prostě basketbalová legenda. Nyní čeká Lvice něco podobného, co zažili při domácím ME v Praze čeští muži, když se postavli Srbsku Nikoly Jokiče. USK už v Eurolize recept na Emmu našlo. Podaří se to i národnímu týmu? „Emma je velmi inspirativní hráčka a je vždy dobré si proti ní zahrát. To euroligové utkání s USK se jí vůbec nevydařilo, což u ní rozhodně nebývá zvykem. Ona je velký držák a podobný výpadek má tak jednou za rok, tak uvidíme,“ vysekla poklonu belgické soupeřce trenérka českého týmu Romana Ptáčková.