Poslední vteřiny pro ni byly čirou euforií. Podívala se po plné hale, kterou se do té doby snažila vytěsnit, a ruce jí vystřelily vzhůru. Coby odchovankyně USK Praha se dočkala nejlepšího momentu v klubové historii. „Jako by se do mě vlévalo štěstí. Hrozná radost a vstřebávání emocí,“ smála se Kateřina Elhotová. Už teď se pro ni finále Euroligy blíží stříbru na MS.
Věříte tomu, čeho jste dosáhly?
(podívá se na výsledkovou tabuli) „Věřím. O kolik to je? O třináct? Náskok začal narůstat až ve čtvrté čtvrtině, do té doby to bylo vyrovnané. Budovaly jsme si jej pomalu, ale jistě, a o to je všechno cennější. Mám velkou radost, v tohle jsem doufala. V neděli jdeme do finále s „Jekáčem“ a to je úplně neuvěřitelné.“
Kdy jste začala v postup a porážku Fenerbahce Istanbul věřit?
„Já jsem vždy pesimista do poslední chvíle, takže i když jsme vedly o osm, tak jsem věděla, že jsou to jen dvě trojky a jedna dvojka. Myslela jsem, že se to dá ještě stáhnout, ale doufala v naše vítězství. Daly jsme neuvěřitelné body, co proměnila Kia (Vaughnová), to nás hrozně vytáhlo. Také Ála Hanuška nám pomohla, ač tam šla jen na chvilku. Každá měla svůj podíl na výkonu a já jsem na všechny moc hrdá. Jsem ráda, že jsme to, po těch osmi letech, co jsem v USK, konečně dotáhly takhle daleko.“
Soupeřkám už naopak v závěru tekly nervy…
„Rozhodčí připustily hodně tvrdou hru a chvílemi se to hrozně řezalo. Vůbec se nedivím, že někomu tekly nervy, oboustranně to bylo tvrdé. My jsme z toho ale vyšly líp.“
Byly kolektivní výkon a sázka na pevnou defenzivu klíčem k vítězství?
„Jo. Myslím, že jsme ukázaly, že skórovat může každá hráčka. Ony to pak měly těžké, když se soustředily na jednu a místo ní mohl skórovat někdo jiný. To bylo na našem výkonu moc důležité. Rozprostřelo se to mezi všechny a byl to super výkon.“
Ve finále vás ale čeká silný Jekatěrinburg, s nímž jste letos už dvakrát prohrály.
„Mají určitě kvalitní hráčky na každé pozici, budeme mít velký problém s jejich podkošovými hráčkami. Jsou to hráčky světového formátu a mají ohromné tělesné dispozice. Zase to ale můžeme vynahradit týmovým výkonem. Třeba je zdvojíme, aby to neměly tak jednoduché. Basket je o tom, že si tým musí pomoci a pak to jde.“
A ani proti Jekatěrinburgu nebudete mít co ztratit, že?
„To jsme neměly už v tomhle zápase. Teď jsme ale ve finále a určitě budeme chtít vyhrát. Děj se vůle boží. Musíme do toho dát všechno a nesmíme se spokojit s tím, že jsme ve finále.. Už teď to znamená hodně, ale měly bychom chtít víc.“
Je už tohle pro vás životní úspěch srovnatelný se stříbrem na MS?
„Případné zlato z Final Four by mohlo konkurovat stříbru, ale nechci raději nic vyzdvihovat. Budu moc ráda, když to vyjde.“
