Veselý: Začínám být dědek. Zvykal si na češtinu, psal si se Satoranským
Nastupoval v NBA, největší jméno si udělal jako MVP Euroligy v dresu istanbulského Fenerbahce. Nyní se jednatřicetiletý dlouhán Jan Veselý (213 cm) vrátil po třech letech do národního týmu, aby i s ním dokázal velké věci. Znovu tak ožije dynamická spolupráce s Tomášem Satoranským, jež může být velkou zbraní pro kvalifikační boje o olympiádu v Tokiu.
Naposledy si v národním dresu zahrál v září roku 2018 v Bosně, kde český celek stvrdil postup na světový šampionát do Číny. Pod historickým šestým místem z MS už ale Jan Veselý podepsaný není. Zraněné koleno ho do Číny nepustilo a jak přiznal, skousával tuhle absenci těžce.
Nyní se vrací, aby si ji vynahradil. Třeba tím, že český tým postrčí na olympijské hry v Tokiu. Tvrdá kvalifikace šesti výběrů o jediné místo startuje pro Čechy již 1. července a pro Veselého přijde na úvod hned pikantní soupeř – Turecko, kde již osm sezon obléká dres Fenerbahce Istanbul.
Prý jste absolvoval poměrně dobrodružnou cestu z Istanbulu do Česka. Jaká byla?
„Jel jsem autem, 1 800 kilometrů. Jel jsem to dva dny. K tomu jsem měl psa v kufru. Bylo to únavné, ale já rád řídím, takže jsem si cestu užil.“
Jak jste se po takové šichtě za volantem rozhýbával při prvním středečním tréninku s reprezentací?
„Abych pravdu řekl, nebylo to tak složité. Jsem rád, že to nebyl hned trénink pět na pět a měli jsme akce, zastříleli si, zpotili jsme se. Na začátek to bylo v pohodě.“
Jaké bylo připojit se k národnímu týmu po třech letech?
„Je to super, sice teda půlku týmu neznám, nehrál jsem s nimi, takže to bude nějakých pár tréninků trvat, než si zvykneme a poznáme se. Ale těším se. I když teda myslím, že už začínám být v týmu dědek.“
Jste nažhavený obléci zase národní dres?
„A nejen to. Už jen být s těmi kluky je skvělé. Je tu super parta, i když je hodně nových lidí, jádro týmu je stejné. Jsem rád, že jsem tady a že můžu zase hrát.“
Vzpomenete si, jak těžké pro vás bylo sledovat jen na dálku světový šampionát v Číně, kam vás nepustilo zranění kolena?
„Myslím, že to bylo snad poprvé v životě, co jsem sledoval týden nebo deset dní každý zápas na MS. Je mi líto, že jsem tam nebyl, ale bohužel to nešlo. Hrát na jedné noze by nebylo dobré pro mě ani pro tým. Bohužel. Jsem ale rád, že jsem tady teď.“
Na sklonku sezony jste si udělal těžký výron v kotníku. Už jste úplně fit?
„Podvrknul jsem si kotník, bylo to celkem vážnější, chtělo to čas. Proto jsem se k nároďáku připojil o něco později, abych byl v pohodě. Po sezoně jsem si dal pár dní volna, pak jsem se individuálně dál připravoval v Turecku. Byly tam nějaké rehabilitace, trénink jedna na nula. Ale už se cítím v pohodě, to je nejdůležitější.“
Berete kvalifikaci o olympiádu jako náhradu za ušlé MS?
„Myslím, že si to spíš vynahradíme všichni příští rok v Praze na Evropě. Jsem ale rád, že budeme kvalifikaci o olympiádu hrát. I když je to strašně těžký turnaj, ze kterého jde dál jen jeden tým. Jediné, co můžeme dělat, je bojovat a uvidíme, jak to dopadne.“
Sledoval jste soupisky soupeřů?
„Sledoval. Turecko a Kanada budou favorité, my můžeme překvapit. Turci proti nám také byli na mistrovství světa favorité a porazili jsme je. Šance máme velké.“
Prvního července začnete olympijskou kvalifikaci právě proti Turecku, kde již léta hrajete ve Fenerbahce Istanbul. Bude to pro vás hodně pikantní zápas?
„V podstatě tam znám skoro všechny hráče. Buď hráli se mnou, nebo proti mně. I v tom můžu pomoci trenérům a při skautingu.“
Jaké to je vlastně dávat po letech zase rozhovor v češtině?
(smích) „Musím říct, že se musím hodně soustředit, abych do toho nehodil srbská slovíčka. Ale v pohodě. Bude tři dny trvat, než si zvyknu na češtinu a budu mluvit plynule.“
Se srbskou manželkou Natálií máte dvouletého syna Liama. Na něj doma česky nemluvíte?
„Bohužel ne, protože s manželkou mluvíme srbsky a sám přemýšlím v srbštině, takže pro mě je to problém přehodit. Ale když jsou rodiče u nás nebo jsem v Česku, tak mezi sebou i na něj mluvím česky. On má první jazyk angličtinu, chodí do školky a tam se mluví anglicky, takže to tak míchá srbsko anglicky.“
Jste v kontaktu s Tomášem Satoranským?
„Psali jsme si poslední měsíc celkem dost. Ale v podstatě hlavně o tom, že jsem si potřeboval něco objednat k němu domů, tak aby mi to přivezl do Kanady. A samozřejmě jsme se bavili i o basketu a jak se má.“
