Jedenáct let, 301 zápasů. Astronomická vítězná série basketbalistek USK skončila v pondělí v hale Rosnička, domově Žabin Brno. Outsider jdoucí českou cestou bez velkých jmen z ciziny zaskočil ve druhém finále Chance ŽBL třetí tým Euroligy 71:69. Gigant z Prahy porážku neunesl, trenérka Natálie Hejková hovořila o ragby-basketu vítězek. „Úsměvné… Fyzičnost je jednoznačně na straně USK. Přijde mi trošku zarážející, že my bychom měli být ti, kdo někoho zbije,“ přiložil polínko do letité rivality Praha – Brno kouč Žabin Viktor Pruša.
Ve finálové sérii USK – Žabiny hrané na tři vítězné zápasy je k úžasu všech stav 1:1. Nediví se snad pouze v Brně, kde již delší čas větřili svou šanci na senzační skalp.
Trenére, v sezoně jste odehráli několik dobrých zápasů proti USK. Některé vaše hráčky prý tušily, že se vítězství nad gigantem blíží. Vy také?
„Určitě. Tři zápasy v základní části plus jeden další ve finále už naznačily, že šance proti USK je tento rok za celé mé působení asi největší. Domácí prostředí vybízelo k tomu, že by se to mohlo povést. Víra v to, že bychom ten zápas mohly zvládnout, byla opravdu důležitým faktorem.“
Prý jste hráčkám připomínal některé hlasy, že finálová série je dopředu daná, jde vlastně o zbytečnost a Žabiny nemají šanci. Štvou vás tyto řeči osobně, nebo jste je použil jen jako motivační prvek?
„Ne že by mě to štvalo, byla to spíš pozitivní motivace v tom, aby si holky uvědomily svou kvalitu. Protože tyhle předpovědi mi někdy přijdou jako disrespekt k tomu, co umí. V pondělí se ukázalo, že ne vždy rozhodují faktory, které jsou na papíře. Chtěl jsem, aby si uvědomily, že i z pozice podceňovaného týmu mají v mých očích sílu a můžou dokázat všem. Že i zdánlivě nemožné věci nejsou vždy úplně nemožné.“
Co vám na to hráčky odpověděly?
„Říkal jsem jim to v dobré víře, ale vlastně to ani v případě tohohle týmu nebylo potřeba. Ony to vnímají a samotné chtěly samy sobě i okolí ukázat, že mají na to zlomit sérii USK.“
Naznačil jste, že je ve vašich očích nyní USK zranitelnější. Proč si to myslíte?
„Nemyslím, že je USK slabší. Ba naopak bych řekl, že tento rok jsou nejkompaktnější a nejtýmovější za posledních pár let. Spíš si myslím, že to vypovídá o našem vývoji. Roky budujeme jádro týmu a klubovou kulturu. Je to výsledek systematické práce, která přinesla ovoce v tomto zápase. Nemyslím si, že to je o nich, ale spíš o naší evoluci. Alespoň v to doufám.“
Do konce druhého finále chybí 8 minut a 20 vteřin, Žabiny prohrávají o 15 bodů. Není takový obrat víc shodou náhod?
„Moc nevěřím na štěstí a náhody. Těchto těžkých momentů jsme měli v sezoně vícero. Není to tak dlouho, co jsme doma s KP Brno prohrávali o 26 bodů a ještě jsme zápas vyhráli. I v EuroCupu jsme byli v prodloužení schopní vyhrát zápasy. Dokázali jsme, že jsme schopní hrát zápas celých čtyřicet minut. Druhá věc je, že vnitřní síla týmu je strašně vysoká. I v kritické chvíli jsme zachovali čistou hlavu a bojovali až do konce. Na druhou stranu jde naše výhra i na vrub USK. Takhle zkušený tým by náskok patnácti bodů osm minut do konce měl udržet.“
Cítíte, že jste se USK dostali pod kůži? Reakce trenérky Hejkové, která po utkání prohlásila, že jste hráli ragby-basket, byla zvláštní.
„To je bez komentáře, přijde mi to úsměvné.“
Proč?
„Absolutně nesouhlasím. Myslím, že to je spíš nezvládnutí situace a nepřijetí prohry. Čekal bych trošku jinou reakci hodnou týmu a trenérky, která má něco za sebou.“