Darida odhodlaně: Hradci dám sto procent! Proč s ním prezident Arisu měsíc nemluvil?

Když jako malý jezdil tramvají do fotbalové školy na druhý konec Plzně, snil o tom, jak si jednou zahraje za tamní Viktorii. Nakonec toho Vladimír Darida dokázal v kariéře mnohem víc. Devět let dřel v německé bundeslize, zaujal dokonce skauty Realu Madrid. Šéfoval českému nároďáku. Má dva ligové tituly. A kdyby chtěl, mohl ve čtyřiatřiceti letech prodloužit smlouvu v Arisu Soluň. Přitom rozhodně nevyrůstal jako zázračné dítě. Ještě jako teenager trpěl na menší vzrůst.

„Někdy v patnácti, šestnácti letech to vůbec nevypadalo, že bych se mohl fotbalem živit,“ přiznává letní megaposila Hradce Králové.

Co vás žene ve čtyřiatřiceti letech ve fotbale vpřed?
„Samozřejmě mám nějaký věk… Když se blížil konec mé smlouvy v Arisu, přemýšlel jsem o budoucnosti. Pořád jsem si říkal, že se na hřišti cítím dobře a nechce se mi končit. Naštěstí mě nepotkalo žádné zranění, byl jsem připravený. Věřím, že mám ještě týmu co dát. Pak to bylo o tom zamyslet se, co bude pro mě i pro rodinu nejlepší. Mám dvě děti, manželku, rodiče ve vyšším věku. Srovnal jsem si to v hlavě a vyhodnotil si, že návrat do Česka bude pro mě ideální.“

Hrálo něco pro setrvání v Řecku?
„Moc věcí tam právě nebylo. Přineslo by to hodně negativ. Proto jsme se rozhodli pro Česko. Byl jsem dvanáct let v zahraničí, naši za mnou museli dojíždět. Do Německa to bylo lehčí, do Řecka musíte letět, což je pro rodiče náročnější. Malý jde navíc do první třídy. Museli jsme se rozhodnout, jak to s ním uděláme. Tyhle dva parametry byly nejzásadnější.“

Byl pro vás život v Soluni komplikovaný?
„To vůbec. Užili jsme si to tam. Pro rodinu to byla krásná štace ve výborném počasí. Celý rok bylo hezky, svítilo sluníčko. Měli jsme dům se zahradou na klidnějším místě. Ne v centru města. Bylo to fajn. Být o pár let mladší, asi bychom tam pokračovali.“

Jaké to bylo angažmá po fotbalové stránce?
„Na hřišti dobrý, tam žádný problém nebyl. Spíš mi trošku vadily určité věci kolem,