Vaclík vyhlíží nové angažmá: Ještě mě neodepisujte. Sparta? Měl bych na to
Kovář a Jaroš v Nizozemsku, Kinský v Tottenhamu, Letáček v Getafe, zájem z Itálie o Zadražila – a k tomu ligové stálice typu Staňka či Mandouse. „Ani mě ještě neodepisujte,“ usmívá se Tomáš Vaclík v roli hosta pořadu iSkaut, který tentokrát podrobně rozebíral právě českou brankářskou scénu. Jak se ukázalo, někdejší reprezentační gólman číslo jedna si o svých mladších parťácích udržuje detailní přehled. A sám v šestatřiceti vyhlíží další angažmá. Roční iSport Premium nyní za zvýhodněnou cenu >>>
Po úspěšných sezonách ve Spartě, Basileji či Seville, angažmá v Řecku, druhé anglické lize nebo americké MLS zakotvil Tomáš Vaclík letos v únoru v Boavistě Porto. Portugalský klub sice v nejvyšší soutěži nezachránil, přesto měl za čtyři měsíce velmi slušná osobní čísla. A teď coby volný hráč vyhlíží další angažmá. „Myslím si, že mám pořád co nabídnout,“ usmívá se šestatřicetiletý gólman v pořadu iSkaut.
Víte už, kam zamíříte?
„Jde o třetí přestupové období, kdy jsem volný hráč – už ani nevím, jestli je to něco nového. Moc rád bych ještě pokračoval: uvidíme, kam nás to s rodinou zavede. Myslím si, že po čtyřech měsících v Boavistě mám pořád co nabídnout. Cítil jsem se dobře, dokázal jsem to nejen sobě, ale i lidem okolo. Ještě mě neodepisujte, ještě ne.“ (usmívá se)
Nabilo vás to?
„Jo. Bylo to něco jiného, protože jsem měl hodně práce. V kariéře jsem hrál většinou v týmech, které dominovaly nebo patřily k těm nejlepším v lize: Sparta, Basilej, Sevilla, Olympiakos v tu dobu patřily mezi top. Teď jsem si to ale vyzkoušel i z jiné strany a bavilo mě to. I doprovodné statistiky byly hodně nadprůměrné.“
Rozchytaný tedy jste, ale určitě byste už radši trénoval s mančaftem, že?
„Už jo, je to dlouho, co jsem zažil přípravu s týmem. Naposledy asi v Olympiakosu před začátkem druhé sezony, než jsem si udělal rameno. Pak jsem šel v únoru do Huddersfieldu, pozdě jsem zamířil i do Ameriky, pak zase v únoru do Albacete… Potom jsem měl osm měsíců pauzu a znovu v únoru šel do Boavisty. Už mi chybí rytmus s týmem, odjet někam na soustředění a nachystat se na celou sezonu.“
I vy sám jste si potřeboval dokázat, že na to máte?
„Neměl jsem z toho strach, ale nikdy nevíte, jak na tom budete osm měsíců bez hraní. Jak tělo zase zvládne tréninkový a zápasový rytmus. Strašně mi pomohl první zápas na Benfice, přitom jsem ještě dvě hodiny před utkáním nevěděl, že budu chytat. Všichni se mě ptali, já netušil. Pak jsem viděl své jméno v sestavě, tak jsem manželce, která byla s dětmi v Lisabonu, napsal, ať se přijdou podívat. Sice jsme prohráli 0:3, ale měl jsem asi dvanáct zákroků a vyhrál cenu Muž zápasu. Podle metriky očekávaných gólů jsme jich měli dostat asi sedm, takže tam to hodně lítalo. Díky tomu neměl od začátku nikdo pochyby, že jim zvládnu pomoct.“
Cítíte, že v dnešní době už je oproti minulosti čím dál větší tlak na to, aby i v bráně stál mladý kluk?
