Miloš: Střílím jako biatlonista
Jako dorostence ho trenér postavil za trojkovou čáru a on odtud - obrazně řečeno - už neslezl. Excelentní kanonýr Pavel Miloš z Děčína je díky tomu nejlepším střelcem trojek v historii české basketbalové ligy.
Dal jich už 945 a další budou padat. Přitom prý nestřílí přesně podle metodiky. Jeho recept? Snadný: být všude včas.
V trojkách jste v lize nejlepší. Je to taky vaše nejmilejší basketbalová disciplína?
„Těžko říct. Většinou to vyplyne ze situace. Jsem naučený je takhle řešit.“
Dá se střelecký instinkt natrénovat?
„Částečně na to člověk musí mít talent a taky trochu štěstí, aby to tam padalo a hrálo se mu líp. A samozřejmě musí mít natrénováno, hodně nastříleno.“
Jak to děláte vy?
„Trénuju úplně standardně. Přidávám si v tréninku to, co mi zrovna nejde, a snažím se na tom pracovat. Jestli je to dlouhá dvojka nebo trojka, to je jedno. Záleží, aby člověk střílel pořád stejně, měl svoji techniku a věřil si.“
| MILOŠŮV TROJKOVÝ MANUÁL |
* Nejvíc trojek v zápase: 13 NEJVÍC TROJEK V LIZE |
„Nevím, jestli v basketbalu něco takového vůbec je. Trénuju úplně standardně. Doma v duchu si určitě nestřílím.“
Vaše technika prý není úplně ideální. Aspoň trenér Pavel Budínský říká, že do metodických příruček by ji nedával...
(směje se) „Vím, co asi myslí, ale nebudu to na sebe vytahovat. Tohle je individuální a těžko se to popisuje. Jsou to detaily, které se během kariéry mění, aby střela mohla být rychlejší, pružnější a tak.“
Byl jste povoláním kanonýr už od žákovských let?
„To by museli říct trenéři. Nejspíš to rozpoznali na Spartě, když si mě brali do dorostu a pak do áčka. Tam tyhle věci začínali preferovat. Trenér chtěl, abych stál na perimetru a střílel trojky. Už jsem u toho zůstal.“
Který to byl trenér?
„Michal Ježdík.“
Má kanonýr v týmu výsadní postavení, že ostatní hrají na něho?
„Tým musí být hlavně dobře poskládaný, aby měl od každého něco. Namíchat to je dost umění. Všude se najde střelec, na kterého si musíte dávat pozor. Mujagič v Poděbradech, byl to Votroubek. Taky Sokolovský umí vystřelit.“
Co musí mít hráč především, aby z něho byl dobrý střelec?
„Potřebuje dobrou techniku, mít hodně natrénováno a věřit si. Nepřemýšlet o minulé střele, ale o té příští. Nebát se a zůstat klidný.“
A taky silné ruce?
„Je to taky o síle, ale především střelba vychází z nohou, takže hodně silné nohy. Ruce by tam neměly hrát až takovou roli.“
Když vypustíte míč z ruky, víte hned, kam poletí?
„Jakmile opustí ruku, tak to poznám. Přesně vím, jestli letí dobře, nebo špatně. Takže pro další střelu už vím, co jsem udělal špatně, a můžu na to myslet.“
Vy na tyhle věci myslíte při zápase?
„To nejde, na to není čas. Tam se to neřeší, tam se jde rovnou na věc.“
Co je pro střílení trojek nejdůležitější?
„Hlavně musím být včas na místě, odkud chci střílet. To znamená sledovat obránce, vědět o jeho pohybu, načasovat si akci. Aby člověk neztrácel čas tím, že někam přiletí a srovnává se, nebo že je tam naopak brzo a čeká. Samotná střela už je pak druhá věc.“
Zkrátka potřebujete být o dvě nebo tři vteřiny před hrou.
„Dvě nebo tři vteřiny by byl hodně velký luxus... (úsměv) Tam jde maximálně o vteřinku. Jsem jako biatlonista, který se musí rychle uklidnit a vystřelit.“
Váš ligový rekord je třináct trojek na zápas. Dá se ještě zlepšovat?
„Myslím si, že dá. Záleží na zápase, na okolnostech. Na nějakých patnáct nebo šestnáct to ještě jde.“
Jaká je hranice hodně slušného výkonu v jednom zápase?
„Velice dobré číslo je pět nebo šest trojek na utkání. Protože procento úspěšnosti se může pohybovat kolem padesáti procent. Máte deset pokusů, a když jich pět dáte, je to už dobré číslo.“
Na tréninku jste schopen jich nasázet kolik?
„Tak to nevím, nepočítám si to. Ale pamatuju si, že jednou ve Spartě jsem jich dal devětačtyřicet z padesáti. Byl to střelecký trénink, jaké jsme tam mívali. Minul jsem jen jednou.“
Co až bude od příští sezony hranice pro trojku posunutá jako v Americe?
„Mně to nevadí, ať to klidně posunou. (smích) Stejně hodně svých pokusů střílím půl metru nebo metr za čárou. Aspoň to bude zajímavější.“
