PŘÍMO Z ITÁLIE | Peloton vjel do hor a on zkolaboval. Na trati musel několikrát slézt z kola. Do cíle dojel v okamžiku, kdy už favorité Basso a Rodríguez v televizi rozebírali závod. Na cestě k autobusu ho postrkoval pořadatel, přidržoval se i policejního auta. „Nikdy během let na Grand Tours jsem nezažil takový den,“ říkal Roman Kreuziger po 17. etapě cyklistického Gira d´Italia. Jeho sny o stupních vítězů jsou pryč. Zbortily je křeče.
Italský favorit Ivan Basso i včerejší vítěz a držitel růžového dresu lídra Joaquim Rodríguez se už v televizním studiu u cíle bavili o tom, jak 17. etapa zamávala s vývojem Gira d’Italia. Teprve v tu chvíli kolem projížděl Roman Kreuziger.
Ztráta 11 minut a 26 vteřin v etapě se čtyřmi stoupáními zhatila všechny jeho sny a cíle. V průběžném pořadí je dvacátý, daleko od mužů, s nimiž ještě dopoledne vyjížděl do první z rozhodujících etap boje o růžový trikot a stupně vítězů.
„Je to jeden z nejčernějších dní mojí kariéry,“ vzkazoval na svém webu. Když dojel do cíle v Cortině d’Ampezzo, ukryl se v týmovém autobusu, nechtěl mluvit.
Až později prostřednictvím tiskové zprávy týmu vysvětloval: „Měl jsem křeče skoro celou etapu. Bohužel v takovém stavu nejste ani schopní pořádně myslet. Nechci odsud ale odjet, aniž bych zanechal stopu.“
Ještě ráno na startu přitom vypadal v pohodě. Astana měla plán, do úniku se chystal Belgičan Seeldrayers: „Aby mohl později být k ruce Kreuzigerovi nebo Tiralongovi při ataku,“ popisoval sportovní ředitel Alexandr Šefer.
Vždyť i sprinterský král minulosti Mario Cipollini ve svém sloupku v italské Gazettě k němu vyzýval: „Kreuziger je považován za hvězdu, ale nikdy nezáří.“
Jenže všechno dopadlo úplně jinak. Válec italského týmu Liquigas kolem lídra Ivana Bassa nasadil ohromné tempo a uprchlíky spolkl už na předposledním stoupání Forcella Staulanza.
„Dostal jsem šílené křeče. Do celých nohou a od zápěstí až ke krku. Bylo to ubíjející, ale vůbec jsem nemohl dál. Žádný hlaďák, ale vybouchnul jsem jen kvůli tomuhle. Ještě, že tam na mě počkal Kangert. Díky němu jsem to dojel.“
V tomto stoupání ztrácel na svoje dosavadní soky 49 vteřin. Jenže to zdaleka nebyl konec utrpení, ještě čekalo Passo Giau a skoro tisíc výškových metrů, během kterých si i na kole Kreuziger masíroval stehna.
„Málem jsem se nahoru nevydrápal. Několikrát jsem musel úplně zastavit a slézt z kola, abych trochu protřepal nohy,“ popisoval šestadvacetiletý cyklista.
Nahoru dojel se ztrátou 11 minut na skupinu favoritů s Bassem, Rodríguezem, Hesjedalem, Uranem a Pozzovivem a Scarponim.
Ti všichni pak do cíle přijeli téměř společně, Španěl v růžovém dresu vyhrál etapu v závěrečném spurtu těsně před Bassem, aby uctil památku cyklistického kamaráda Xaviera Tonda, jenž před rokem zemřel. Naopak Kreuziger se stal prvním poraženým boje favoritů.
„Jsem dost zlomený. Stalo se to, co nikdo nečekal. Etapa se mi líbila a věřil jsem, že mi sedne. Měl jsem Giro perfektně rozjeté a teď... Těžko se mi o tom mluví. Mrzí mě to kvůli týmu, který mi věřil, všichni na mě makali. A taky kvůli všem českým fanouškům. U trati jich byla spousta a povzbuzovali mě, i když jsem tam sotva visel a měl jsem tmu před očima. Moc všem děkuju. Mrzí mě, že jsem zklamal. Moje Giro je v háji, to je jasné.“
