Štybar o rodině i konci v Quick-Stepu: Manažerovi jsem volal, že chci pryč

Nejprve si český fanoušek nedovedl Zdeňka Štybara, trojnásobného mistra světa v cyklokrosu (kategorie elite), představit jinde než v terénu. Po jeho dlouholetém působení v belgické silniční sestavě Quick-Step to zase vypadalo, že v ní vydrží až do cyklistického důchodu. Ale vše je jinak. Vítěze etapy na Tour de France i španělské Vueltě to zase táhne do terénu. Navíc od ledna bude na silnici reprezentovat australský tým BikeExchange-Jayco. Jak se to dotkne jeho rodiny a půjde syn Lewis v jeho stopách?

Po 11 letech jste byl zase na cyklokrosu v Táboře. Jaké to bylo přijet na jih Čech po tak dlouhé době?
„Jako když to bylo dřív. Jedu na krosy, počasí už tomu trochu odpovídalo, mlha, padalo listí, lehce bahýnko, taková ta klasika. Mám to zažité, takže mi nepřijde, že je to 11 let. Ale v Dohňaněch (Slovensko, víkend před SP) mi kluk, který mě tam v sobotu porazil a já zase v neděli porazil jeho, posílal společnou fotku, když mu bylo devět let. A v Ardooie naproti nám byl taky táta s klukem a že jsme se potkali, když mu bylo 12, a klučina tehdy řekl, že jeho snem je jednou se Štybym závodit. A teď jsme spolu stáli na startu. To už si říkám: Takové story jsem úplně nechtěl slyšet.“ (smích)

V roce 2024 bude v Táboře mistrovství světa v cyklokrosu. Je to ve vašich myšlenkách, taková možná už částečná rozlučka s kariérou?
„Už když se oznámilo, že se tady pojede 2024 MS, spousta lidí mi říkala, že tady bych to mohl pověsit na hřebík. A já na to: To ne, to je za chvilku, to se mi ještě nechce. Samozřejmě mám v hlavě, že bych tady chtěl startovat, ale musí to dávat nějaký smysl. Nechtěl bych zabírat místo jiným českým závodníkům. Takže jen když budu ve formě a zasloužím si startovat. Ne za to, co jsem tady udělal před čtrnácti lety. Je to až za rok a půl a to se může stát spousta věcí. Ale pokud to půjde, tak bych tady rád startoval.“

Právě MS v Táboře a olympiádu jste zmiňoval jako hlavní důvody, proč byste chtěl závodit ještě alespoň dvě sezony. Prvním cílem tedy bude táborský šampionát. Znamená to, že vás teď uvidíme na cyklokrosech častěji?
„Chtěl bych jet ještě po Vánocích, začínat 27. prosince, myslím, že to tam vychází na nějakých sedm závodů během jedenácti dnů. Ale ne ani tak kvůli MS v Táboře, to je jasné, že když bych tady chtěl jet, budu muset jezdit víc cyklokrosových závodů. Ale spíš to beru jako trénink, extra závody, protože ty mi letos chybí.“

A co MS v Hoogerheide v únoru?
„O tom taky přemýšlím, ale jen když se budu cítit normálně. Kdybych jezdil dvacátá pětadvacátá místa, nebude mě to úplně lákat a radši budu někde ve Španělsku trénovat a připravovat se tak, jak mám, na silnici. Ale to se rozhodnu až v půlce ledna. Příští rok, pokud chci jet Tábor, bych jel určitě víc závodů. Bude však záležet na programu, jak na tom budu, a jestli budu zdravý.“

Od ledna změníte tým. Bavili jste se už, jak vám budou tolerovat cyklokros?
„Zatím to vypadá, že, nechci říct, že si můžu dělat, co chci, ale že mě budou podporovat. Ale řekl jsem jim, že to nechci dělat jen tak, musí v tom být logika, musí to mít nějakou návaznost na trénink na závody na silnici. Důležité pro mě bylo, když pojedu tenhle blok Vánoce – Nový rok, jestli mi dají volnost, abych si mohl v lednu na soustředění jet svoje tréninky. Protože když pojedu krosy a pak, jako v Quick-Stepu, bych musel jezdit všechny tréninky, hrozně by mě to vysálo.“

V Quick-Stepu jste žádné takové úlevy neměl?
„Tam jsme měli soustředění v prosinci, pak jsem jel na Vánoce do Čech, odzávodil si a pak jsme ještě polozávodili v lednu v týmu na soustředění. Takže jsem ztratil tři týdny pořádného, logického tréninku. Proto jsem jim v BikeExchange teď vysvětlil, jak bych si to představoval, a že jestli to pro ně bude OK, tak