Golfistka Kordová: Mejdany? Bez problémů!
Je jí sedmnáct let, patří k nejlepším golfistkám světa. Jmenuje se Jessica Kordová. Tedy pardon – Jessica Korda. U jejího nepřechýleného příjmení se na turnajích už nějakou dobu objevuje americká vlaječka místo té české. Je to škoda. Pro Česko, ne pro ni.
Před dvěma roky vtrhla Jessica Kordová do světa nejlepších golfistek světa jak tornádo. Coby mladičká amatérka skončila na US Open senzačně devatenáctá. Letos se jí sice na prestižní akci tolik nevedlo, golfový svět si ale na drobnou blondýnu i tak už dává pořádný pozor. A čeká od ní brzy velké věci. „Jenže já se zatím upínám jen k tomu, abych se vůbec mohla stát profesionálkou,“ tvrdí usměvavá Kordová.
Během rozhovoru sedí vedle svého otce Petra Kordy. Bývalý skvělý český tenista dělá dceři caddyho. Na sedmnáctiletou drobnou blondýnu je přísný, má zamračený výraz. Na greenu to prý ale takhle vždycky není. „Když jdeme od jamky k jamce, někdy si i vyprávíme vtipy,“ říká Jessica Kordová.
Má sedmnáctiletá dívka porážející dospělé profesionálky ještě nějakou panenku?
(smích) „Vlastně jste to skoro trefi l. Jezdím na závody s méďou. Mám ho od deváté třídy, takže ho s sebou vozím už čtyři roky. Kdo ví, třeba mi právě on nosí štěstí. Nevnímám ho jako nějaký vážný rituál, ale je pravda, že na turnaj bez něho neodjedu. Bez média bez svého polštáře.“
Kdy jste si na greenu připadala poprvé dospělá?
„Dodnes si tak nepřipadám (úsměv). Já hraju proti hřišti, ne proti soupeřkám. A golfové hřiště bude vždycky větší než já. Takže malou holkou proti němu asi zůstanu napořád…“
Vsadil bych se, že dospělejší jste si mohla připadat po US Open 2008, kdy jste skončila na skvělém 19. místě.
„Jasně – tehdy mi opravdu přišlo, že jsem hrála, jako bych byla o něco starší. Ale dospělá? Nebo stará? Ne, přímo takhle jsem si nepřipadala ani tenkrát, ani teď.“
I zkušenější soupeřky se na vás pořád dívají jako na malou holku?
„Toho se jen tak nezbavím. Dokud budu mít status amatérky, tak určitě ne. S tímhle nemohlo udělat nic ani US Open 2008. Tenkrát snad všechny jen pochopily, že s nimi můžu hrát. A pochopila jsem to hlavně já sama.“
Bylo vám tehdy teprve patnáct. Jak vás mezi elitou přijaly?
„Nebylo to pro mě zas tak těžké. Nejlepší golfi stky světa jsou většinou hodné holky. Fakt. Neplatí to možná o dvou z nich, jinak si nemůžu stěžovat.“
Co provádějí ty dvě?
„Není to nic hrozného. Jen se třeba nechovají tak příjemně jako ostatní.“
„Nemůžu mluvit jako extra zkušená hráčka, tolik toho za sebou nemám. Ale co jsem slyšela, tak se tam žádné nepravosti nedějí. Holky mají k sobě respekt, kolikrát jsou opravdu výborné kamarádky. Takové McPhersonová a Stanfordová spolu létají po turnajích, bydlí dohromady na hotelových pokojích, jezdí v jednom autě. Mezi nejlepšími golfistkami je vážně dobrá parta. Mě berou. Řeknou bez nějakých vedlejších úmyslů: Pojď si s námi zahrát. Ukaž nám, co umíš. Když budeš něco potřebovat, tak my ti naznačíme, jak na to.“
V tenisu je mezi hráčkami nepřátelství i kvůli tomu, jak se kdo obléká, kdo líp vypadá. Je aspoň tohle v golfu stejné?
„Není to nijak vyhrocené. Přestože každá z nás chce vypadat dobře.“
Jste velká fintilka?
„Vůbec! Já se jen oblíknu a jdu, žádné hodiny před zrcadlem netrávím. Abych se před US Open malovala jako na bál? To teda absolutně ne. Nemaluju se vlastně ani ráno, když jdu do školy. To jsem moc líná. Radši si přispím, než abych se nějak zvlášť parádila. Před zrcadlo si stoupnu snad až večer, když mám jít do kina nebo někam do společnosti.“
Pouští vás táta, bývalý tenisový reprezentant Petr Korda, na mejdany?
„Bez problémů. Pořád je na mě přísný. Když ale chci jít někam ven, už si to můžu dovolit. Přece jen mi je sedmnáct. Nemám žádnou stanovenou večerku. Sama jsem ráda do deseti hodin doma, protože už ráno mě čeká trénink. V tomhle jsem svědomitá.“
Nemůže se stát, že vás sportovní dřina omrzí? Právě v tenisu se to dívkám, které rychle vyletěly nahoru, přihodí celkem často.
„I golf takové případy zná. Holky to prostě přestane bavit. Ale u mě to asi nehrozí, jinak bych se kvůli golfu tolik netrápila.“
Je to dřina?
„Určitě. Nejde jen o trénink na greenu, hodně taky běhám, čvachtám se ve vodě. Zatímco v posilovně toho času zas tolik nestrávím, cvičím doma. Takže když mi večer hlava trefí polštář, bývám jak kámen.“
Sama o sobě říkáte, že jste golfová ranařka. Hokejového ranaře si umím představit, golfového ne. Jak se projevuje?
„Že chodí hodně rychle a pálí to daleko.“
A já bych čekal, že golfový ranař hlavně chodí po greenech s drsným výrazem.
„Něco jako Bruce Willis? Kdepak. Zlé pohledy při hře nepomůžou. Já si golf užívám, mračím se jen nerada. Je důležité být koncentrovaná, jen když jdu k balonu. Ale jakmile odpálíte a jdete k další jamce, zase se můžete na chvíli uvolnit.“
To si pak se svým caddym, jímž je váš táta, vyprávíte vtipy?
„Jasně. Klidně si nějaký vtip řekneme. Já se musím koncentrovat zase až před další ránou.“
Co když jste naštvaná? To pak odhodíte hůl jako tenista raketu?
„Spíš si řeknu nějaká špatná slova, která bych vůbec neměla vyslovovat…“
Táta by vám asi dal, kdybyste s holí švihla.
„No, moc příjemné by to nebylo. Ale já se v tomhle ohlídám, vždycky jsem byla kliďas. Tohle není tenis, u nás je každá hůl důležitá. Když se vám zlomí, tak jste v háji. Tenista má raket po ruce víc, já bych hořce litovala.“
Takže golf nemá svého McEnroea?
„Nevím o něm. U ženských je tu důvod – ještě donedávna nevydělávaly tolik peněz jako chlapi, nebylo to tak sledované. A my holky si emoce necháváme spíš pro sebe. Víc než mužští.“
Dneska už si ale nejlepší golfistky vydělají slušné peníze, ne?
„Milionářky mezi nimi určitě budou, to je jasné. Třeba třetí hráčka loňského žebříčku Creamerová vydělala nejvíc na prizemoney. Ani tolik nemusela vyhrávat jednotlivé turnaje, těžila zkrátka z pozice hráčky TOP10. Za rok 2009 tak brala něco přes milion dolarů, sezonu před tím i o trochu víc.“
Může se mezi elitu dostat i někdo z ulice, kdo vzešel z chudých poměrů?
„Určitě! Kdo má talent, není bez šance. Podívejte na Tigera, to je přesně ten případ.“
A jsme u Woodse, vašeho velkého vzoru. I po jeho sexuálním skandálu byste s ním ještě šla ráda na kávu?
„Na kávu asi ne, ale na golf rozhodně! Pořád je to idol, legenda. Hraje neuvěřitelně! Je úplně jedno, co se stalo mimo hřiště. Na greenu je bůh.“
Vás jako ženu jeho chování neurazilo?
„Zklamal mě, samozřejmě. To hodně lidí. Ale stalo se, s tím už nic nenaděláte. Bavily jsme se o tom i s holkama u nás v akademii. Aby taky ne, jednu dobu byl v novinách titulek o Woodsovi každý den.“ (úsměv)
Stanete se taky golfovým profesionálem jako je on?
„Letos se budu snažit o úspěch v kvalifi kační škole pro LPGA, která začne za měsíc. Musíte projít 1. kolem, abyste se kvalifi kovali do finálové prosincové fáze. Pokaždé jde o jeden pětidenní turnaj. Ze všech uchazečů dostane každoročně dvacet holek kartu, se kterou pak mohou hrát mezi profíky každý turnaj. Pokud se z těch zbývajících umístíte do 40. místa, pak nemáte plně profesionální status, ale vybrané turnaje s nejlepšími hrát můžete. Udělám všechno pro to, abych se dostala mezi ty úspěšné.“
Co vůbec znamená být golfovým amatérem? Můžete mít třeba s někým sponzorskou smlouvu?
„Ne. Nesmíte mít podepsané žádné smlouvy, žádné agenty. Je to podobné, jako když jsem byla juniorka. Akorát hraju amatérské turnaje, které jsou delší a na nichž se potkávám se staršími hráčkami.“
Je finančně náročné být amatérskou hráčkou a jezdit po turnajích?
„Jistě. Veškeré výdaje jsou na rodičích.“
Mluvíte o touze stát se profesionálkou, nepřemýšlela jste ale i o studiu na univerzitě?
„Určitě ano. Jenže záleží, jak budu úspěšná teď v té kvalifi kaci. Pokud se stanu profíkem, do dvou let bych ráda pohnula i se školou. Jen tam musí být co nejmíň matematiky. No a pokud se mi to nepovede a letos se profesionálkou nestanu, tak mám stejně ještě jeden rok střední školy před sebou.“
