Dosáhla na jeden z největších úspěchů českého badmintonu, přesto zůstává Amélie Maixnerová skromná. „Moje cíle? Uvidíme, jak se mi bude dařit. Hlavně chci zvládat sport a školu,“ líčí třináctiletá slečna, jež na mistrovství Evropy kategorie U15 získala senzační bronz. „Je to neuvěřitelný výsledek. Jsem moc spokojená,“ ohlíží se za svým vystoupením v Ibize. Pak se přece jen osmělí. „Jednou bych se chtěla dostat na olympiádu. To je můj sen,“ prozrazuje.
S badmintonem začínala v pěti letech. Přivedl ji k němu táta Tomáš, sám juniorský mistr republiky. „Od začátku mě chytl. V našem oddíle je výborná parta. Hlavně ta mě držela. Medaili jsem vybojovala pro SK Prosek Praha,“ zdůrazňuje Amélie a doplňuje, že je badminton rychlý sport, u něhož je důležitá dynamika, ale i vytrvalost. „Trénuji čtyřikrát týdně dvě hodiny a o víkendech jsou turnaje,“ popisuje, kolik dřiny předchází tomu, než vystoupáte na stupně vítězů.
Skloubit sport se studiem na osmiletém gymnáziu není snadné. „Během mistrovství jsem týden nebyla ve škole. Teď odjíždíme na další turnaj a budu znovu chybět. Absencí mám dost, ale prospěch celkem zvládám,“ sděluje Maixnerová. Slovo celkem není na místě, usměvavá blondýnka měla na konci roku samé jedničky. Podobné úspěchy by mohly u spolužáků vyvolat závist. „Vůbec ne. Fandí mi a po šampionátu mně poslali spoustu gratulací. Jeden kluk mi dokonce říkal, že se na moje zápasy díval. Přitom jsem streamy nikdy nesdílela. To mě vážně potěšilo,“ přiznává Amélie.
Poděkování má připravenu celou řadu. „Máme moc hodnou třídní profesorku. Všichni učitelé mně vycházejí vstříc. Rodiče mě podporují. Přímo na Ibize mě skvěle koučovali Michal Turoň a Matěj Hubáček. Jsem vděčná trenérům Tomáši Krajčovi a Oscaru Martínezovi a všem lidem z Proseka,“ vypočítává Maixnerová.
I díky nim mohla v Ibize předvést životní badminton. „Nejlépe jsem hrála ve čtvrtfinále,“ vypíchne Amélie duel s Maďarkou Hedi Dorozsmaiovou. „Dařilo se mi udržet hlavu. Byla jsem stále pozitivní. Předváděla jsem kvalitní údery,“ vybavuje si jednoznačnou výhru. Poté nastal boj s časem, za dvě hodiny na ni čekalo semifinálové klání. „Šla jsem si lehnout, pak se trochu najedla a začala se připravovat. Věděla jsem, že mám medaili, a tak jsem se uvolnila. Byla jsem šťastná,“ neskrývá badmintonistka, která hodila porážku s Turkyní Aleyny Korkutovou rychle za hlavu. „Aleyna má lepší fyzičku. Celou dobu vedla výměny a zaslouženě vyhrála. Stejně mám bronzovou medaili a to je jako sen,“ culí se Maixnerová.
Do konce roku má velmi nabitý program. Čekají na ni dva turnaje kategorie U17 na Slovensku a v Dánsku. Považte: třináctiletá dívka se postaví šestnáctiletým. Amélie se přesto konfrontace nebojí. „Holky mají větší sílu a asi i o něco lepší údery, ale určitě se s nimi dá hrát. Nesmím je nechat, aby využily své přednosti. Nenahrávat jim, jak chtějí,“ spřádá plány česká naděje. Důležitá prý bude chytrost a schopnost střídat jednotlivé varianty úderů. „Jedu tam získat, co nejvíce zkušeností. V lednu se posunu o kategorii výše, takže si chci všechno osahat,“ zakončuje Maixnerová.
