Sezona snowboardkrosového Světového poháru v Les Deux Alpes se tento víkend už rozjela, úřadující mistryně světa Eva Adamczyková má ale teď úplně jiné starosti. Spolu s vodním slalomářem Vavřincem Hradilkem skvěle reprezentují svět sportu ve sledované show StarDance. „Asi nejvíc jsem překvapená z těch rolí, co jsem si mohla zažít,“ říká Adamczyková.
Dramatická skladba Eleanor Rigby od Beatles dozněla a lidé v našlapaném tanečním sále v Křižíkově pavilonu povstali jak na povel, včetně jindy tak přísné tříčlenné poroty. „I já mám city, i když vypadám jak bříza,“ odlehčil atmosféru Richard Genzer .
Vášnivé paso doble, které Eva Adamczyková v posledním díle StarDance vystřihla se svým tanečním partnerem Jakubem Mazůchem, nechalo všechny v úžasu. Adamzyková dostala za svůj výkon tři desítky, a zřejmě jen proto, že vyšší číslovky porotci neměli k dispozici.
I Vavřinec Hradilek je chválen za své měkké nohy a naopak silné paže, na kterých nosí svou partnerku Kateřinu Bartuněk Hrstkovou jak pírko. Před benefičním večerem si minulý týden oba sedli jen kousek od tanečního parketu a věnovali v nabitém programu čas pro rozhohovor pro deník Sport a web iSport.cz.
Na úvod: Oba tancujete úžasně! Kdybyste měli před půl rokem možnost podívat se na to, co jste zatím v soutěži převedli, jak by se vám to líbilo?
Hradilek: „Já bych předně asi vůbec nevěřil, že v téhle fázi soutěže vůbec budu figurovat, protože můj vztah k tanci byl čistě velmi zábavný, spíš jsem se na každé příležitosti, kdy jsem mohl tančit, styděl a tahal jsem to do poslední chvíle, aby mě nikdo na ten parket nevytáhnul. Spíš jsem si myslel, že už tady nebudu. Ale je to fakt strašnej zážitek. Je to náročný. Těším se trošku, až to všechno skončí, myslím, že asi jako každý. Ale tohle už nám nikdo nevezme. Mám husí kůži, když o tom mluvím.“
Adamczyková: „Jo, já to mám dost podobně. Asi bych byla nejvíc překvapená z těch rolí, co jsem si mohla zažít, i z těch písní, na které jsem si měla možnost zatancovat. A asi bych byla i překvapená, co ze mě Kuba vymáčknul. Ale, jak říká Vávra, je to fakt zážitek, tak intenzivní věc už asi nezažijeme. Nebo úplně jinou, ale takovouhle už ne.“
Který z těch zážitků jste si zatím nejvíc užili?
Adamczyková: „Pro mě byla nejvíc samozřejmě rumba. Bylo to takové osobní téma a fakt jsem se na to hrozně těšila. A zároveň mě to hrozně rozčilovalo na trénincích. Byl to těžký tanec, ale hrozně mi na tom záleželo. Pak ten večer, kdy jsme to zatancovali, tak to bylo trochu s lehkostí, většina těch věcí se v té choreografii povedla a i odezva diváků byla úžasná.“
Připomeňme, že během rumby jste se představila v kostýmu, který připomínal fáč, a různě po těle jste měla červené stužky, které označovaly místa vašich sportovních zranění. Jaké pro vás bylo se takhle ukázat lidem?
Adamczyková: „Já jsem si to i pro sebe v dobrém slova smyslu připomněla, uvědomila jsem si vděčnost vůči tomu tělu, co už všechno pro mě vydrželo. Člověk ty věci zapomíná a ty negativní věci se trošku líp zapomínají. Křížový vaz jsem měla operovaný už před deseti lety, to si fakt moc člověk nepamatuje. A když jsem se na sebe podívala, když to má člověk v tu jednu chvíli tak nasumarizované, tak jsem říkala: Nebylo toho úplně málo… Fakt jsem si uvědomila, jak můžu být vděčná, že ještě chodím a můžu tancovat a závodit.“
Kromě toho bylo to vystoupení skvěle hodnoceno. Připomeňme, že jste dostala dvakrát desítku a devítku od vždy přísného rozhodčího pana Chlopčíka…
Adamczyková: „Fakt jsem si to hrozně užila. Dost jsem bojovala s nějakým pocitem a výrazem. Na ten výraz to pro mě byl zatím nejtěžší tanec. V tom prvním jivu je to takové veselé. Pak Popelka, princezna, snažila jsem se jemně. Tady jsem musela být sama za sebe. Ale u toho tance je být sama za sebe vlastně zvláštní. Děláte něco, co není přímo vaše věc. Myslím si, že se mi to docela povedlo, ale fakt to bylo docela emotivní. Dokázala jsem si to užít. Tohle byl asi jeden z tanců, který jsem si užila nejvíc.“
Vávro, co pro vás byl zatím ten highlight?
Hradilek: „Hodně výrazný byl ten první večer. Pro všechny to byla premiéra, nové zážitky, nové emoce. A nám se tan waltz fakt docela povedl, bylo to krásný. Reakce diváků, fanoušků, hrozně hezký… A tady v sále… My na to nejsme tak zvyklí. Na sport chodí víc diváků, ale jak jsme outdoorové sporty, tak to člověk tak intenzivně nevnímá. A tady člověk vnímá každý povyk, nějakou atmosféru, výrazně intenzivněji. Mě to fakt hrozně zaujalo. Fakt každý večer má svůj veliký moment toho prožitku.“
Velký zážitek jste divákům připravil, když jste při quickstepu vletěl na scénu v kajaku a přistál jste u nohou herce Davida Prachaře v publiku. Přežil to ten kajak?
Hradilek (usmívá se): „Jo, vzal jsem kajak na extrémní vody, s kterým jezdíme i ze skal. Tady ty schody jsou pokoberečkované, takže je to pro kajak naprosto bezpečné. Je to vtipné, protože při generálce, při zkouškách jsem vždycky dojel někam jinam. Tam David Prachař neseděl, ale byly tam židle a nějaká strašně drahá světla. V přímém přenosu jsem byl trošku nervozní, kam dojedu. Naštěstí jsem se s Davidem dohodnul, že mi tam když tak dá stopku. (směje se) To bylo taky super. Byl to krásný zážitek, protože ten kajak ke mně patří. A i ten quickstep se nám fakt povedl. Jak říkám, každý ten díl má svoje. Evka taky zmínila, kolik si tady prožijeme rolí. Každý má trošku jinou písničku, i dost originální písničky na ty konkrétní tance. Je to zážitek od zážitku.“
Přijde mi, že oba přinášíte do soutěže svou speciální schopnost. Evo, na vás je poznat neuvěřitelný pohybový talent, který jste předvedla třeba v saltu během té slavné rumby…
Adamczyková: „Já jsem pohyblivá někdy až moc, kvůli tomu mi vypadávají ta slavná ramena…“
Hradilek: „Minule říká: Ty jo, trošku mi tam cvaklo rameno…“
Adamczyková: „V tom tangu jsem to tam nějak nezvládla udržet. Ale ona zrovna tahle zvedačka v rumbě byla spíš efektnější, nebyla tak složitá, vypadá to super. My jsme to měli původně naplánované ještě trochu jinak, aby to bylo pomalejší. Nakonec se to hodilo takhle. Já chci plno věcí vyzkoušet. Přijdu na trénink a Kubovi ukazuju videa, co jsem našla, co by se mi líbilo, jestli to reálné je, nebo není.“
A jak to většinou dopadá?
Adamczyková: „Někdy ty zvedačky vypadají lehké a jsou spíš těžké, a zase obráceně. Taky jsme minule na tangu trénovali nějakou zvedačku, a nakonec jsme ji tam nedali, protože to bylo fakt těžké. Ještě jsem to konzultovala s Jelenem (trenérem Markem Jelínkem – pozn. red.), protože je bývalý gymnasta. Posílala jsem mu to, jestli si myslí, že to zvládnu. Tak to mi říkal rovnou, ať to zkusím, ale že je to hrozně těžké. A taky jsme to nedokázali udělat. Ale tyhle věci mě baví. Ale musím dávat bacha, co se týče těch ramen. A člověk zase nechce tolik komplikovat tu choreografii. Na ten živák se člověk chytá jinak. Myslím si, že proto taky mi taky nevyšel kotoul v tangu. Člověk se najednou postaví jinak než na zkušebnách.“
Vávro, vy jste chválený za měkké nohy, které jste zatím schovával v kajaku, a za silné paže, které využíváte k působivým zvedačkám. Jak tyhle předpoklady využíváte v přípravě?
Hradilek: „Asi ne nějak specificky. Zcela upřímně, spíš se zaměřujeme na věci, které mi nejdou. Ty měkoučké nohy jsou asi lepší pro standard, na standardní tance už se teď těším trochu víc, z těch latinských mám větší obavu. A zvedačky jsou super zpestření. Myslím, že je to prvek, s kterým se to nemůže úplně přehánět. Do některých tanců se hodí víc, do některých míň. My říkáme, že když se nám to daří, že to tam budeme dávat. Víc si to asi užívám na tom tréninku. Myslím, že moje nervozita před přímým přenosem pramení z těch zvedaček. Některé jsou takové, že když bych tam zaváhal, udělal bych blbě krok, tak ta Káťa může spadnout hnusně. Mám z toho velký respekt. Nějaké bolístky už jsou, ale zatím držíme.“
Při posledním vyřazovacím večeru, který proběhnul před týdnem, jste oba byli v citlivé pozici. Eva přišla o svého manžela Marka, s kterým Vávra nakonec čekal na rozhodnutí, kdo postoupí dál. Jak jste tohle drama prožívali?
Adamczyková: „Já myslím, že pro všechny okolo je to větší ztráta než pro mě, protože já toho Marka vídám furt doma. A nepřišla jsem o něj, tady partička ho bude vídat míň. A Mára nám tady samozřejmě chybí, protože je to takový srdcař, dobrá, veselá povaha. Měl tady svoji roli, s Lenkou (partnerkou Lenkou Norou Návorkovou – pozn. red.) se hezky doplňovali a bylo to tady s nimi super. Ale on tu řeč měl tak krásnou, že to tak hrozně hezky zjemnil, tak nějak to zveselil. A tady bratři v tanci…“
Hradilek: „My jsme měli ten večer jako jediní jive, latinu. A asi se nám to ani jednomu nepovedlo, jak jsme si představovali. Já jsem to možná měl trošku horší, nebo spíš určitě. A v tom sportu jsem zvyklý… Byl jsem naprosto smířený, že to je ono, to byl ten poslední tanec. Hrozně jsem si užil společnou choreografii, ještě jsem byl s Márou v týmu, bylo to super. Tak nějak mi pořád docházelo: To asi bude tak, že tam skončíme spolu. A ty emoce se začaly mixovat.“
V jakém smyslu?
Hradilek: „Samozřejmě, je to soutěž, nějaký čas jsme tomu věnovali, nechce člověk vypadnout. Ale najednou se to ve mně překřížilo, že jsem si přál, aby postoupil Marek, s tím pocitem, že ten večer si to zasloužil víc. Soutěží jsme procházeli se stejnými tanci, hodně podobnými kostýmy, bylo to tak nějak fajn. Do té party tenhle člověk patří a je svým způsobem docela důležitý. Bylo to takové nepříjemné. Ale je to zase soutěž, každý to asi chápe, že to je, jak to je. Myslím, že Mára a hlavně Lenka to vzali perfektně.
V minulosti už se stalo, že proti sobě stáli dva sportovci ve finále, v roce 2012 vyhrála tyčkařka Kateřina Baďurová před hokejistou Martinem Procházkou. Co byste říkali na to, kdyby se vám povedl podobný kousek?
Adamcziková (směje se): „To by byla podle mě velká paráda!“
Hradilek (směje se): „Podle tebe. Já nevím…“
Adamcziková: „Je pravda, že jak je člověk v soutěži dál, tak mu i dochází síly. Furt si to hrozně užívá, ale říká si: Kdybych tak měl týden pauzu a pak bych se klidně zpátky vrátil. Pak už je člověk trochu unavený, ale furt se to snaží tlačit, aby to mělo nějakou kvalitu. Stejně jsou ve finále možní tři lidi, myslím si, že tenhle ročník je tak našlapaný, všichni předvádí fakt fantastické výkony. Já jsem prostě tak šťastná, co jsem tady zažila za poslední čtyři, možná pět měsíců. Je to pro mě úplně jiné prostředí, já jsem naprosto saturovaná. Co bude navíc, to bude navíc, ale už dneska je to super.“
Hradilek: „Je to hodně podobné. Já věřím, že to bude, jak to má být. Už jsme ve fázi, kdy můžeme přijít už jenom o jeden večer. Když se to stane, myslím, že si všichni rádi odpočinou. Ale je to soutěž, už jsme v tom a nechceme se vzdávat. Takže když se to podaří, tak to bude krásný, ale vůbec nevím, jak se ty tance naučit...“
Evo, kdybyste se dostala do finále, jak to bude s vaším tradičním finálovým knírem, s kterým se prezentujete ve snowboardových závodech?
Adamczyková: „Já jsem doufala, že ten knírek, jak ho měl Kuba v tom slowfoxu, že jsme to vyřešili… (na konci tance Adamczyková Mazůchovi knírek obtiskla na tvář – pozn. red.)“
Hradilek (směje se): „Cítíš nějaký tlak?“
Adamcziková: „Pořád jsou tady nějaké otázky... Tak uvidíme. Asi, kdyby to bylo do toho finále, tak by se to hodilo někam hodit. Ale zatím nemám nic vymyšleného, nic v plánu není. Musel by to být freestyle…“
20 963 703 - Tolik korun se při StarDance vybralo během sobotního benefičního večera pro Centrum Paraple
KDO ZBYL VE STARDANCE |
|
Eva Adamczyková (snowboardistka) a Jakub Mazůch Vavřinec Hradilek (vodní slalomář) a Kateřina Bartuněk Hrstková Iva Kubelková (moderátorka) a Martin Prágr Josef Maršálek (cukrář) a Adriana Mašková Darija Pavlovičová (herečka) a Dominik Vodička |
