Nezdolná žokejka! Soupeře jsem vozila v kočárku, mohli by se o starou tetu postarat
Pětkrát se postavila na start Velké pardubické, pětkrát ji nedokončila. Dostihová jezdkyně a trenérka Martina Jelínková-Růžičková se ani v padesáti letech nevzdává svého snu. Další útok zahájila v sobotu ve Světlé Hoře, kde se vyhoupla do sedla dvanáctiletého hnědáka Rubína (Orling). A přestože skončila v kotrmelcích, svého snu se nevzdává.
Útočili na vítězství, ale dvě překážky před finišem Rubín klopýtnul a jezdkyně musela do cíle po svých. „Na to, že jsem spadla v padesáti, tak jsem se zvedla ještě docela rychle,“ komentovala situaci Martina Jelínková-Růžičková s nadhledem.
Jak se vám pád rozležel?
„Moc pěkně do modra, až tmavofialova. Ale sebe vůbec neřeším, je mi strašně líto Rubínka. Doufám, že to nebyla moje chyba, myslím si, že ne. Dostih jsem si užívala, bohužel za skokem chytil díru. Je to strašně šikovný kůň, když mu to nevyjde, tak si na něj ve vzduchu chvilku počkám a on se vrátí, ale teď čekám a on nikde…“
Bylo to tvrdé?
„Spíš pro něj, poprvé v životě upadl. Dal si do hlavy a já mu na ní ještě chudákovi přistála. Jak se zvedal, tak se srazil s Godeou a to jej hodně bolelo. Má naražená žebra, bere analgetika, naštěstí to není nic fatálního, nevyléčitelného. Ale je fakt, že s námi skoro dva dny nemluvil. Nechtěl ani cukr. Ale vzala jsem jej na procházku, pošmajdali jsme si spolu a vzal mě na milost. Už spolu zase kámošíme.“
Dostih osobně sledoval i legendární Josef Váňa, všimla jste si jej u překážek?
„Jo, my jsme s Pepčou nějakých 25 let kamarádi. On teda ženským v sedlech moc nefandí, ale i kdybych v dostihu porazila jeho syna, tak by mi to přál. Atmosféra ve vážnici byla hezká a milá. Já skoro všechny ty kluky, se kterýma jsem soupeřila, vozila v kočárku a kupovala jsem jim nanuky. Tak by se teď mohli o starou tetu v dostihu postarat. Pravda je, že mi ani jednou nikdo v dostihu neřekl ty…hmmmm. Tak jsem asi nejezdila špatně.“
Před měsícem jste ve stájích čekala návštěvu Miky Häkkinena, pro kterého chystáte pro Velkou pardubickou klisnu Folii D’Ocean. Dorazil?
„Dorazil, ale potichu, nechtěl návštěvu medializovat. Prý, až mu koník něco zaběhne. Přijel a mě spadla brada. A tak mi taky zůstala celou dobu. Vystoupil, představil se a jeho první věta byla: ‚Strašně moc vám děkuju, jak jste se mi postarala o kobylku, když se zranila v dostihu.‘ Což je samozřejmost, ale že si to majitel takhle uvědomí… Potkala jsem jiné majitele, kteří proti Mikovi byli úplný nuly a moc často se mi tohle nestávalo. Potěšilo mě to, bylo znát, že je sportovec, který ví, o čem to je.“
Takže vás nezaúkoloval a nenastavil cíl, jaký byste měla s klisnou dokázat?
„Nechává to na mě, věří mi. Říkala jsem mu, že do Pardubic se kůň vychovává, že to není jednoduché, žádná výmluva. Ukázali jsme mu trénink, byl nadšený, všechno si točil na mobil. Druhý den pak říkal: ‚Já tomu nerozumím, tu paní neznám, ale určitě to dělá dobře.‘ To je pohlazení. Dobil nám všem ve stáji energii. Věřím, že mu neuděláme ostudu a bude rád, že máme na zádech jeho jméno.“
Své příští dostihy v sedle tedy plánujete s Rubínem, nebo Folií D’Ocean?
„Rubín si teď odpočine, další start jsme plánovali s Mikinou (přezdívka Häkkinenova koně) na příští sobotu v Pardubicích. Chtěla bych, abychom spolu konečně startovali, takhle to bylo plánované, tak to snad dopadne dobře.“
MARTINA RŮŽIČKOVÁ VE VELKÉ PARDUBICKÉ
2010 Rubín nedokončili
2006 Chailand nedokončili
2005 Chailand nedokončili
1998 Damion nedokončili
1991 Monka nedokončili
