Satrapová konec obrečela, ale hlásí: Dokázaly jsme, že nejsme máčky!

Chybělo málo, že?
„Mohla být remíza, mohly jsme jít do prodloužení. Nejvíc jsme dostaly Holanďanky na koně, když nás rozhodčí ve druhém poločase dali do čtyř. Měly jsme otáčet skóre, místo toho jsme hrály ve čtyřech. Bylo to sporné, ani to nemůžu hodnotit. Pískali to tak, jak to pískali. Na to se nedá nic jiného říct.“ (krčí rameny)

Věřily jste si na soupeřky?
„Kdybychom nevěřily, že je to hratelné, tak ani nemusíme chodit na zápas. I ze hřiště bylo vidět, že Holanďanky nejsou v úplné pohodě. Chybělo nám jen štěstíčko ke konci.“

Neviselo to v ofenzivě až moc na dvojici Luzumová - Jeřábková?
„Holky se na to připravovaly, věděly, že to na nich bude stát. Lulu (Luzumová) je naše ústřední hráčka, mozek útoku. Kapitánka se vším všudy.“

Jaké to bylo mistrovství?
„Byla to i pro mě velká škola. Vezmu si z toho hlavně ty úžasné emoce. Byli jsme super tým, super parta. Neskutečných čtrnáct dní.“

Cítíte, že to nejlepší má družstvo ještě před sebou?
„Před holkama to ještě určitě je... (úsměv) Nevím, jestli se můžu já považovat za mladou. Ale jo, jsme mladej tým a myslím, že to ještě máme před sebou. Jdeme krůček po krůčku a dokazujeme celému světu, že na to máme. Nevím, jestli se nám může něco vytknout. Nechaly jsme na hřišti úplně všechno. I ten zbytek sil, co jsme v sobě ještě našly. Splnily jsme to, co od nás nikdo nečekal. Nejsme žádné máčky.“