Čtyři kvalifikace po sobě zvládl, do pětice už to nevyšlo. „Velké zklamání,“ hlesl trenér házenkářské reprezentace Pavel Pauza po vyřazení v play off o postup na MS 2009.
Je dost možné, že v sobotu v Niši vedl národní tým naposledy. Ovšem hráči si přejí, aby zůstal.
Trenére, už jste někdy byl ve sportu takhle zklamaný?
„Určitě víckrát. Třeba když jsem jako hráč jel na mistrovství světa do Japonska. A nepostoupili jsme mezi nejlepší osmičku, i když jsme na to měli.“
Nebyli jste v odvetě se Srbskem příliš ustrašení z bouřlivého prostředí?
„Myslím si, že jsme to ustáli. Vždyť jsme v prvním poločase dostali jen čtrnáct branek. Bohužel, my jsme dali z pětatřiceti ran jen devět gólů! Takže otázka by měla stát: Proč jsme nevedli v poločase my? Pak jsme to museli honit. Obrana přitom fungovala dobře, výborný byl gólman Štochl.“
Nevybočilo prostředí v hale z normálu?
„Publikum bylo až fanatické. Tohle se často nevidí. Takovou kulisu u nás nejsme schopni vytvořit. Fanoušci byli dalším hráčem Srbska. V publiku měli Srbové velkou výhodu. Kdybychom hráli odvetu doma my, bylo by to jiné. Hranice mezi postupem a nepostupem byla tenoučká. Nepropadli jsme, ani jsme nebyli trapní. Vítězové slaví, poražení odcházejí potichu.“
Jaký další důvod vedl k vyřazení?
„Nedostali jsme do hry Filipa Jíchu. Je to náš nejlepší hráč, takže bral zodpovědnost na sebe. To je v pořádku. Víc Jíchů nemáme. Není možné, aby se skrýval někde vzadu. Bohužel, jsme jej tentokrát neprodali. Otázkou je, jestli neměl prostor, anebo se mu nedařilo.“
Jak moc vám chyběl zraněný David Juříček? Opravdu nemohl hrát?
„Nešlo to. Samozřejmě jsme si hodně přáli, aby nastoupil. David má jiný styl, byl by to náš žolík. Do poslední chvíle jsem věřil, že nastoupí. Ale má natržený sval v lýtku.“
Osm vteřin před koncem jste měli k dispozici útok, z něhož jste mohli vstřelit postupový gól. Dalo se to zvládnout?
„Určitě ano. Ale je to v šíleném tranzu. Hraje se vabank. Kluci si ani nestihli pořádně říct, co provedou. Nemohli jsme sázet na posledních osm vteřin. Utkání jsme si prohráli předtím tristní koncovkou.“
Jistě jste spoléhali na to, že Srbům dojdou síly. To se nestalo. Proč?
„Druhá půlka se nehrála třicet minut, ale snad pětapadesát. A když si vezmu úsek mezi čtyřicátou a padesátou minutou, kdy jsme měli navrch, to se každých dvacet vteřin utírala palubovka. To Srbům nahrálo. Tehdy jsem cítil, že jsou dole a my nahoře. Oba týmy by si zasloužily postoupit. Ale bohužel to nejde.“
Na konci června vám vyprší kontrakt. Máte chuť pokračovat?
„Hodinu po zápase na tohle nedokážu odpovědět. Končí mi smlouva, to je jasně dané. Dodržel jsem ji. Nechci předjímat, co bude dál.“
