Po dvou ročnících se opět vrací ke stroji, s nímž jeho strýc Karel ovládl šestkrát Rallye Dakar. Comeback k tatře však pro Aleše Lopraise znamenal i přesun do týmu Buggyra, kde složil silné duo s Martinem Kolomým. „Jsem připraven pomoc přijmout i dát,“ ujistil český závodník před startem. Přinese spolupráce ambiciózní dvojice vytoužený úspěch?
V týmu Buggyra se složilo super duo, které má útočit na úspěch. „Pro mnohé to bylo trochu překvapení, ale osobně věřím, že jejich spojení je předzvěstí dobrého výsledku,“ vyslovil se manažer týmu Jan Kalivoda. Oba jsou rychlí, odvážní, tvrdí a cílevědomí. „O sobě vím, že jsem posílil z negativních zkušeností,“ říká Aleš Loprais.
Jak dlouho vám trvalo, než jste na nabídku Buggyry a návrat k tatře kývl?
„S tatrou jsem vyrůstal, znám ji roky, takže rozhodování trvalo 48 hodin. Nebylo to nic složitého. Je to ale nejen o tom, jak se chová auto, ale jde i o tým. Koho mám za sebou a podobně. Byl jsem i ve větších týmech, ale záleží, na koho je kladena priorita, protože velké týmy mají kolikrát určené, komu se dá větší péče a komu menší. A to zjistíte, až když tam jste. Dakar se hodně změnil, profi tým je jen Kamaz a zbytek se mu snaží přiblížit.“
Na koho se tedy v Buggyře pojede? Na vás, nebo Martina Kolomého?
„Jelikož jsme tam jen dva, tak nemůžeme nic určovat. Taktika se dá stanovit až u tří kamionů a víc. Máme to tedy nastavené tak, že si pomůžeme do jednotek minut, tří, čtyř, pěti, ale když to bude větší technický problém, musíme se rozloučit. S tím do toho jdeme.“
Měli jste ohledně toho i nějaké speciální sezení?
„Bavili jsme se o tom, ale já toto pronesl hned, jak jsem vstoupil do týmu. Že jsem tohle ochoten dát a to i očekávám, protože v této konstelaci se nic moc jiného dělat nedá. Pakliže nemáte víc aut v závodě, která byste zafinancovali, aby vám dělala domestiky, tak nic jiného nemůžeme jet. Vše ukáže ale až závod, kdy jste v tamních podmínkách a pod stresem. Máme proto tuto dohodu. Věřím ale, že optimální stav je vidět na startu a v cíli, ne na trati. To totiž znamená ztrátu času a problém.“
Martin Kolomý říkal, že je i výhoda, že jste oba Moraváci, a tudíž k sobě máte blíž…
„Ano, myslím, že je to jen plus. Známe to, když se jezdí do Prahy, máme to čtyři sta kilometrů, a když jedu ráno na schůzku v osm, musím vstávat ve čtyři. Vždycky říkám, že i tohle je takový trénink na Dakar.“
Je třeba i něco, v čem máte oproti Martinu Kolomému výhodu? Nějakou silnější stránku?
„Nevím, těžko říct. O sobě ale vím, že jsem posílil z negativních zkušeností, které jsem zažil. Jednou jsem spadl z vedení kvůli technickým potížím, pak jsme havarovali, když nám zaspal kopilot… i když tohle všechno bolí, odstupem času vás to dělá silnější.“
Máte na tuhle rošádu, díky které jste vytvořili silné duo, ohlasy ve světě?
„Myslím, že nás sledují, ale je třeba říct, že tam tu konkurenci jedeme spíše tvořit, favority nejsme. Tím je jednoznačně Kamaz, který se bude bít s Ivekem, pak je tam MAN, Renault a my. Hladových vlčáků je tam hodně, a když se někam prodereme, bude to úspěch… S tím tam do toho jdeme. Papírově ani zázemím mezi favority nejsme, to je realita a nemá cenu si něco nacionálně malovat.“
Související články
